Úvodní otázka směřovala k tomu, zda směřuje svým uměním za hranice českých zákonů. „To není zrovna můj cíl. Jako hranice zákonů není moje téma. Spíš mě zajímají hranice osobní, ale ve smyslu těch možností. Toho, jak můžeme žít a v čem se můžeme pohybovat. Ráda posouvám jemně hranice pro další lidi, aby to jejich pole, ve kterém existují, mohlo být širší,“ sdělila.
Její poslední performanci vyšetřuje policie jako trestný čin výtržnictví. „To video vzniklo bez nějakého mého vědomí a souhlasu, takže porušuje autorské právo. Protože prezentuje umělecké dílo, které je jedinečné tím, že vzniká v nějaký konkrétní moment a trvá jenom tu určenou dobu. Tento záznam ho dramaticky neguje. Takže nedivím se, že z něho moc poznat... Je to velmi krátký výsek z poměrně dlouhé akce, ta mohla trvat 20–30 minut. Zredukovat akci na pár vteřin, tak je jasné, že to nebude příliš srozumitelné,“ uvedla Olivová s tím, že policie ji ještě k výslechu nepředvolala, ale policie navštívila akademii, kde působí.
O vystoupení jsme psali například zde:
„Zajímalo je, zda ta akce byla povolená ve smyslu, jestli univerzita o tom věděla. Což není vždy pravidlo. AVU se ráda prezentuje tím, že nám dává tu uměleckou svobodu. Což je samozřejmě namístě. Takže to není tak, že bychom vše, co děláme, museli škole oznamovat,“ dodala Olivová.
Svoboda uměleckého vyjádření podle ní není a ani nemá být bezbřehá. „Ve chvíli, kdy dochází k jasnému násilí, ubližování. Tak to jsou pro mě limity. Pro některé umělce či umělkyně to třeba limity nejsou. Takže jsou třeba díla, která pracují s velmi extrémními způsoby používání té umělecké svobody. Ale já právě pro sebe nějaké limity mám,“ uvedla.
??| „Moje nahá vystoupení jsou z části emancipace. V naší patriarchální kapitalistické splečnosti jsme vystavováni jen unifikovaným, idealizovaným tělům, která nás mají přesvědčit ke koupi něčeho, každé tělo ale vypadá jinak a to je skvělý,“ vysvětluje umělkyně Kateřina Olivová.… pic.twitter.com/06PJPZ2y7w
— DVTV (@DVTVcz) May 16, 2024
Pro umění podle ní platí jiná pravidla. „Je to specifická disciplína, která, když by se občas nějakých zákonů nebo limitů, ať už mentálních, třeba možností, nedotýkalo, tak by to umění nebylo asi moc funkční nebo nemělo by ten potenciál věci změnit nebo ty otázky, které by kladlo, by nutně nemusely být až tak revoluční, zajímavé nebo inovativní,“ řekla.
Jak by policii vysvětlila rozdíl mezi exhibujícím jednáním a uměleckým vyjádřením? „Tak exhibicionismus je jako sexuálně motivovaný. Ten přináší vlastně nebo má přinášet uspokojení té exhibující osobě,“ řekla Olivová, které vystoupení přináší uspokojení, ale ne v sexuálním smyslu.
Prospěla by české demokracii korespondenční volba občanů ze zahraničí?Anketa
„Ta performance byla prací naší studentky, která mě vlastně přizvala, jestli bych se nechtěla účastnit. Je to její klauzurní práce. S tím, že ona se pravidelně poněkolikáté zabývá tou tradicí čarodějnic a vlastně ji rámuje emancipačním, feministickým způsobem,“ řekla. „Tradici pálení čarodějnic předělává ve svátek feministické oslavy, která ničí patriarchát a nechce vlastně napodobovat nějaké středověké hony na čarodějnice,“ dodala.
„Ten patriarchát v tomhle případě symbolizuje piňata. V tomhle případě šlo o to, že ta piňata byla vlastně ze země, z hlíny a obsahovala semena různých rostlin. Takže ten akt nebyl jenom destruktivní, ale vlastně měl ten potenciál,“ řekla Olivová, že rozhazovala hlínu se semínky. „V jistém smyslu by se to dalo vnímat jako feministické zahradničení,“ řekla.
Část veřejnosti nadzvedla přítomnost dětí. „Děti nahota nezajímala. Obecně děti, pokud je společnost neučí nějak hodnotit, tak nahá těla bez nějakého kontextu nejsou pobuřující. Ten sexualizovaný kontext tam dáváme my dospělí, to dítě ho tam nemá. Pro ně je to tělo. Nějak speciálně je to nezajímalo. Spíš je zajímalo to, že jsme tam měli ještě nějaké květiny, že se mohly hrabat v hlíně. Ohromně si to užily a dokázaly k té akci zaujmout mnohem jednodušší postoj než dospělí, protože se té interakce neobávaly a rády se s námi hrabaly v hlíně a byla to pro ně velká zábava. A měly tam své zákonné zástupce,“ dodala, že pohoršené reakce rodičů přítomných dětí nezaznamenala.
Tělo je pro ni radostí. „Tělesností se zabývám dlouhodobě a pojmenovávám si pro sebe emancipační koncept radikální body positivity. Toho, že mě vlastně těší používat tělo způsobem, jakým já chci,“ sdělila. „Baví mě, jak ty moje tvary mohou interagovat s prostředím, jak se tuk umí třepat. Kolik radosti a nadšení může tělo dávat i mně, ale i třeba diváctvu těchto akcí. Soustředím se záměrně na tyto emoce a na podporování radosti skrz tu živou akci, která je jedinečným komunikačním nástrojem,“ dodala.
„Moje nahá vystoupení jsou z části emancipace. V naší patriarchální kapitalistické společnosti jsme vystavováni jen unifikovaným, idealizovaným tělům, která nás mají přesvědčit ke koupi něčeho, každé tělo ale vypadá jinak, a to je skvělý,“ doplnila.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Vanda Efnerová
