Ústav výzkumu globální změny Akademie věd ČR dokončil poměrně rozsáhlý výzkum letokruhů stromů. Co zjistili? „My jsme se v podstatě snažili zjistit něco o kolísání sucha v posledních 2 000 letech a myslím, že jsme získali poměrně dobrou představu o tom, jak se, řekněme, v nížinách českých zemí a v širší střední Evropě vlastně vyvíjely anomálie půdní vlhkosti. Zjistili jsme, že na jednu stranu ten proces je samozřejmě velmi variabilní, z roku na rok se nám střídají vlhké suché roky, ale střídají se nám také delší suchá a vlhká období, ale nejvíc překvapivý byl dlouhodobý trend, který v podstatě od doby Římské říše sledujeme v té naší řadě a také dramatické zrychlení v posledních sto letech, které vlastně předčilo jakýkoliv pokles, který jsme tam v té řadě mohli sledovat,“ sdělil Trnka. 

To, že se zkoumala i Římská říše, byl podle něj záměr. „My jsme se snažili získat, nebo vlastně rekonstruovat vývoj sucha na základě všech letokruhů, které jsme v době, když jsme před nějakými šesti lety začínali, měli k dispozici, nebo jsme tušili, že bychom ta data mohli sehnat. Takže to byla ambice našeho výzkumu,“ dodal. 

Používání letokruhů pro výzkum klimatu není podle Trnky vůbec nic nového. „To se používá dlouhá léta, řekněme už skoro století. V letokruzích je samozřejmě uložena informace o růstu rostliny, která je zprostředkovaná třeba tloušťkou toho letokruhu. Když ty stromy rostou vysoko v horách, tak když je tepleji, tak rostou více, takže zanechávají na ty klimatické podmínky informaci v podobě tloušťky letokruhu. Ale také je tam ještě samotné složení těch molekul. Molekul celulózy, což je hlavní složka dřeva. A v těch molekulách máme stabilní izotopy jak kyslíku, tak uhlíku. Všechny prvky mají izotopy, které se neliší počtem protonů, ale liší se počtem neutronů. A uhlík má jeden takový stabilní izotop dvakrát, ten je nejčetnější, v naprosté většině organismů dominuje. A potom izotop 13, ten je těžší,“ vysvětloval výzkum Trnka i s poukazem na kyslík a jeho izotopy. Rostliny podle něj preferují lehčí izotopy, a pokud jsou z nějakého důvodu stresovány, začnou používat i těžší izotop. 

„Pokud tedy dub roste v suchých podmínkách, tak přijímá vodu pomocí kořenů. A pokud té vody je tam málo, tak do těch kořenů vlastně začíná přijímat i vodu, i tu těžší vodu, která obsahuje právě i ten těžší izotop kyslíku. A podobně s uhlíkem, ten zase přijímá průduchy. A zase když je sucho, a protože ty průduchy musejí v suchu ten dub zavřít, tak začne z nouze používat i ty těžší izotopy. A tímhle způsobem, vlastně v tom letokruhu, ukládá informaci o tom, v jakém stresu byly listy a také v jakém stresu byly kořeny z nedostatku vody, když to zjednoduším,“ podotkl Trnka, že v jednom letokruhu jsou tak naráz uloženy dvě informace.

Co výzkumníky podle Trnky nejvíce překvapilo? „Nás překvapilo jednak to, jak metoda dokáže velmi dobře rekonstruovat takové dlouhodobé výkyvy, o kterých jsme tušili, že existují, z dokumentárních pramenů, které zase dávají dohromady naši kolegové z ústavu a Masarykovy univerzity, víme, že tato období existovala, ale ne tak dlouho do minulosti. To je výhoda této metody, protože my samozřejmě používáme tloušťku letokruhů k rekonstrukci klimatu, ale tam díky metodám a tomu, že stromy se vždy přizpůsobují tomu růstu, tak bohužel ten dlouhodobý signál nám zaniká. A my ho naráz vidíme. Také, a z mého pohledu asi nejpřekvapivější, byla existence dlouhodobého trendu, který v těch datech je prostě výrazný. Nám neustále klesá půdní vlhkost ve střední Evropě, po celé to téměř 2 000leté období. A to, co byla druhá zásadní věc, tak bylo to, jak výrazná byla ta poslední suchá epizoda, protože něco podobného jsme měli v letech 1508–1509, ale řekněme, že těch posledních pět let v naší řadě je skutečně mimořádných,“ sdělil Trnka.

Výzkum byl podle něj potřeba i proto, že jsme donedávna mohli o suchu cokoliv říct z hlediska pozorovaných dat. „Někdy od roku 1800, pokud vezmeme další rekonstrukce, zvlášť podle dokumentárních pramenů, tak můžeme jít do roku 1500. A předtím naše povědomí o tom kolísání sucha končilo. A myslím si, že zvlášť těch posledních pět let velmi suché epizody vyvolaly volání po tom, abychom věděli, jak výrazná ta suchá epizoda vlastně byla. Jak je to mimořádné, nebo jestli to vůbec je mimořádné. A myslím si, že ta naše data na to poskytla odpověď. Zcela jednoznačnou. Že to bylo výjimečné, ne úplně netypické, ne že by se něco podobného už neobjevilo, ale současně je tam jakýsi varující trend, který ukazuje, že opravdu změna klimatu v kombinaci i s de facto přirozeným vývojem, který tady začíná už někdy v období Římské říše, tak vede k postupnému vysoušení střední Evropy, a tedy i pravděpodobnosti toho, že vodní zdroje, respektive rezervy ve vodních zdrojích, budeme potřebovat,“ zmínil.