„Rakouští sociální demokraté šli dokonce do koalice s rakouskou FPÖ a vypadá to, že jsme si na to dokonce zvykli,“ povzdechla si na samém začátku Katrin Glöselová; a průvodce podvečera, německý historik, který pracoval na fakultě sociálních studií na katedře německých a rakouských studií, jenž se zabýval sudetoněmeckou problematikou, Thomas Oellermann, k tomu dodal: „Rakousko je pro nás důležité, protože má nejdelší zkušenost s populismem, Jörg Haider je určitý pojem, takový praotec populismu.“

Populisté – věční nespokojenci

Načež vídeňská sociální demokratka začala pěkně zostra. „Pravicový populismus chce být jedinečným zástupcem lidu, a přitom omezuje hlas národa. Definuje se jako směřování, které se vyznačuje dvěma věcmi. Populisté tvrdí, že jsou jediní, kteří zastupují lid. To je prvek, kvůli němuž jsou populisté nebezpeční.“ V nejrůznějších zemích je podle Glöselové prakticky na denním pořádku, že se zpochybňují výsledky voleb. Když se někde něco rozhodne, a pak se řekne, že výsledek není v pořádku. „To není dobré. Cílem je, že se populisté staví nad celou vládu a nárokují si možnost být legitimní a vládnout. Na druhé straně to znamená omezení hlasu lidu. Určují, kdo je vlastně náš národ. Vylučují jednotlivce, lidi ze společnosti, kteří jsou počítáni do našeho lidu. Tedy, kdo má občanství, nemusí být podle nich členem našeho lidu. Dokonce stále podle nich spadají pod pojem cizí. Populisté mohou vylučovat osoby, které nepatří do politického procesu. Je to podobné i v České republice. V Německu a Rakousku se ozývá, že kdo nemá rád tuto zem, tak ať v ní nežije. Podle populistické mentality nemohou být součástí lidu. Pokud uplatňují tento nárok, tak nekritizují jen vládu s ministry, ale kritizují celou elitu, o čemž se hovoří nyní velmi často. O takzvaném establishmentu, kdy se nadřazují nad tuto elitu. Kritika znamená, že tam chybí transparence. Problém není v tom, aby vystupovali transparentněji v politickém vedení, nejde jim o dobré politické reformy, ale chtějí jenom shodit ze špice a z lesku politické špičky a chtějí prosazovat jen vlastní zájmy. Chtějí se dostat do vlády, a proto ji pomlouvají. Otázka je, co se stane, až se dostanou přímo do vlády. Budou pořád kritizovat nadřazené elity, jako je třeba EU nebo hlavní město některé spolkové země. Streich i Heider byli ale součástí této elity, kterou kritizovali,“ dodala v úvodu.

„Oni se nechtějí dostat do absolutní opozice. Nechtějí předkládat nějaký koncept a pracují tak, že se snaží vytahovat jen určité prvky, které se jim hodí do programu. Pracují v rámci demokratické logiky a chtějí mnohem silnější demokracii. To je velmi známý faktor, že populisté, kteří jsou v opozici, se potřebují prosazovat tím, že na sebe upoutávají pozornost. Pořádají kampaně, které jsou velmi vášnivé, vytahují otázky, které jsou pro společnost palčivé.“

Na tapetě Haider

„Je třeba si určit nepřítele,“ dostala se dále do ráže. „Jde také o nadřazenost. Nad tím, kdo je třeba cizí. A pak jsou ti, co jsou ‚dole‘. Takže vystupují proti těm, kteří mají málo, jsou z jiných kultur a sociálních vrstev. A to velmi rádi kombinují. Když se jedná o uprchlíky, tak nejde jen o ty, co přijdou zvenčí, ale i ty, co přijdou zespoda, třeba ekonomické uprchlíky. Prostě: Nahoře, dole či venku,“ vysvětlovala mladá rakouská sociální demokratka. 

Pak představila, jak uvedla, „…muže, který již zemřel. Určitě jej znáte – jedná se o dřívějšího politika FPÖ Jörga Haidera z Korutan. Byl prvním úspěšným populistou v Rakousku. Tato strana má dvě křídla, které mezi sebou bojují,“ vysvětlovala přítomným Glöselová.  Jedno je podle ní velmi hospodářsky liberální, proevropská a druhá část je velmi nacionalistická. Zpočátku převládalo liberální křídlo. „Že bylo proevropské, to si dnes představíme již jen stěží. Už tenkrát existovala koalice s rakouskými sociálními demokraty, mezi lety 1983 a dále, ale pak se dostal k moci Haider a posílilo to nacionalistické křídlo, a tím byla ukončena spolupráce se sociálnědemokratickou SPÖ. Co Haider udělal? Nejdříve „překopal“ stranu jako takovou, zavedl vůdcovský princip, shromáždil kolem sebe buršácké spolky. To jsou muži, kteří jsou ideálními kádry pro FPÖ – a většina poslanců pochází právě z těchto spolků. Pořád ještě si na svých obrazech vystavují bývalé esesmany. Haiderovým cílem bylo udělat si stranu podle svého obrazu. Chtěl získat zhruba 30 procent voličů a potřeboval změnit strategii, aby je dostal,“ hovořila vášnivě expertka. Na začátku devadesátých let se v kampaních obracel proti cizincům, začal kritizovat elity, říkal, že vláda pouští do země příliš migrantů. „Tato nenávist vůči migrantům, to už je stará věc, ale pak se najednou FPÖ přiklonila k sociálním tématům. Že by chtěla dělat politiku pro ženy, protože bylo vždy těžké získat hlasy žen. Zabývali se tedy mateřskou dovolenou, dávkami pro rodiče a matky, založili i ženskou organizaci. Začali bouřit proti veřejnoprávním médiím, EU. Tedy vše, co se připisuje pravicovým populistům, tak to v FPÖ najdeme.“

…a ještě k tomu konspirace!

„V roce 1997 v předvolební kampani svým posluchačům Haider řekl: ‚Mnoho občanů se právem obává, že vláda chce změnit národ, protože lidé už nejsou poslušní u voleb.‘ O co jde? Na jednu stranu kombinuje nenávist vůči elitám s nenávistí vůči všemu cizímu. Jako kdybychom chtěli vyměnit národ za nějaké migranty. A pak to ještě kombinuje s konspirační teorií. Je to příběh, který najdeme jak u populistů, tak i u pravicových extremistů. Tedy, že existuje nějaká cílená migrační politika, která chce změnit celý náš národ,“ vysvětlovala Katrin Glöselová.

V roce 2000 FPÖ byla vládnoucí stranou. „Stále kritizovala elitu, i když už žádná nebyla, a ozývali se rovněž proti EU. V rámci strany došlo k rozporům a strana se rozdělila. Pod Jörgem Haiderem to skončilo. Dostal se tam nový politik, Hans Christian Stracher. Je to ten stejný muž, který FPÖ vede dodnes. Je nejdéle sloužícím předsedou strany. Jeho nepřátelské cíle jsou stále stejné. Před několika lety se snažil být módní pro různé skupiny, má své kamarády mezi buršáky a snaží se diskutovat s mladými a zastupovat křesťanský západní svět a vystupuje jako ochranitel západního světa v křesťanském smyslu,“ vysvětlovala energicky rakouská sociální demokratka.

Otázkou zůstává, proč jsou vlastně tak úspěšní? „Kromě toho, že využívají rasistických řečí. Obsah je, že se vyvyšují, určují, kdo k nám patří. Když jste třeba Rakušan, jste víc než přistěhovalec. Haider byl úspěšný i proto, že si několik let vytvářel mediální obraz. Vy už tu bojujete s podobným fenoménem,“ upozornila na českou politickou scénu Glöselová. „Ať se jedná o blogy, vlastní kanály a podobně, paralelní zprávy; tak se získávají lidé, kteří třeba nesledují běžnou veřejnou televizi. FPÖ se snaží být propojena i mezinárodně.

Další, ještě horší populisté!

Další stranou je Team Stronach, který se nyní v Rakousku nebude účastnit voleb. Prý se označuje jako politické intermezzo, protože se jednalo „…o krátkodobou vládní stranu. Ovšem je to fungující tým, který jde ruku v ruce s FPÖ. Původ má z roku 2012, kdy se Frank Stronach, Rakušan, odstěhoval do Kanady, kde se mu ekonomicky velmi dařilo; do Rakouska se vrátil nejen jako zaměstnavatel z velkého koncernu, ale také jako člověk, který se chtěl zaplést do politiky, vrátit Rakousku všechno, co mělo, a hodně pro ně pracovat i po politické stránce. V FPÖ někteří věděli, že po Haiderovi nic lepšího nepřijde, a tak založili Team Stronach. Interně se potýkal s velkými problémy, vedl velmi neprofesionální volební kampaň. Frank Stronach prezentoval fakta, která byla neudržitelná, a jeho popularita, jak se dostal do parlamentu, klesala. Už v roce 2013 ohlásil, že se stáhne z politiky, a tvrdil, že práce v politice pro tuto zemi skončila. Team Stronach se pokoušel o politický vliv, ale vyznělo to naprázdno. Předseda týmu se vyjadřoval proti uprchlíkům ještě tvrději, vyžadoval dokonce testy DNA u všech mužů přistěhovalců, protože tvrdil, že to jsou potencionálně sexuální delikventi!“ V sále to humorným pobavením zašumělo. „To byla jediná strategie, jak se udržet v diskusi.  Když už věděli, že nebudou mít žádný úspěch a nebudou mít vliv, tak nyní v létě se ukázalo, že se letošních voleb nezúčastní a Team se tedy rozpadl.“

Proč měl v roce 2013 úspěch? „I v kampani se ukázalo, že je naprostý antipolitik.  Stronach byl sám sebou – říkal ´umím vést stranu´, ale vyšlo najevo, že jen povídá o svém příběhu. Chtěl snížit daně, zavést politiku práva a pořádku, a z toho se moc neuskutečnilo. Nyní v tom vidíme určitou podobnost s lídrem vaší strany, který říká, že vláda je zkorumpovaná,“ upozornila na „fenomén Babiš“ rakouská expertka. „Chtěl být hlasem pro všechny, kteří byli naštvaní, nespokojení, kteří chtěli protestovat, ale vidíme, že neměl dlouhodobý úspěch. Nebyla to strana, která by měla nějakou vnitřní infrastrukturu. Zařadila bych ji k nové pravici, až k pravicovému extremismu. Do své stranické vzdělávací akademie si zvali různé odborníky, například z Německa, které známe z extrémně pravicového spektra.“