Postupujícími cenzorními kroky směrem k soukromému komunikování začíná pravidelný přehled mediálních zajímavostí. „Dostal jsem jako asi mnozí další od společnosti Microsoft přípis ‚Smlouva o poskytování služeb společnosti Microsoft‘. V ní mě upozorňují, že jejich produkty či služby mohu dále používat pouze za nově stanovených podmínek. Ty posilují pravomoci firmy, která má skoro monopolní postavení na trhu, víceméně má většinu západního světa jako rukojmí tím, že obhospodařuje většinu počítačového prostředí. Pokud nejste uživatelem Linuxu nebo něčeho takového, bez Microsoftu se neobejdete. A se svým takřka monopolním postavením, což samo o sobě je trestuhodné, nás staví před zajímavé povinnosti. V oddílu ‚vaše osobní údaje‘ nám sděluje, že nemusíme provozovateli poskytovat soukromá data a osobní údaje, ale když je neposkytneme, tak si vyhrazuje právo smlouvu zrušit,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Přitom naše osobní údaje může používat k reklamním účelům i je poskytovat inzerentům v rámci microsoftského prostoru. „Pak je tam jedna zrada, co byla už v předchozí verzi smlouvy s Microsoftem. A to, že ‚vaše komunikace s ostatními příspěvky, které zašlete společnosti Microsoft prostřednictvím služeb; jsou vaším autorským vlastnictvím a prohlašujete, že po dobu trvání smlouvy máte všechna nezbytná práva k obsahu uchovávanému nebo sdílenému ve službách a že shromažďování, užívání nebo uchovávání vašeho obsahu neporuší žádný zákon ani právo třetích stran‘. V důsledku tohoto ustanovení se může stát, že vás bude někdo popohánět třeba za přeposlání kresleného vtipu Vladimíra Renčína, nebo nějaké fotokoláže, kterých po internetu běhá hodně. To dělat nesmíte, protože nejste vlastníkem práv na kresby pana Renčína nebo jiné obsahy. To je zásadní, protože vám to omezuje svobody docela radikálně,“ upozorňuje mediální analytik.

Jak z krajiny Velkého bratra. A urážlivý jazyk mailem neprojde

Touto smlouvou uživatel rovněž poskytuje společnosti Microsoft „celosvětově platnou a bezplatnou licenci k duševnímu vlastnictví k užívání vašeho obsahu, například k vytváření kopií obsahu, uchovávání, přenášení, přeformátování a distribuci obsahu“. „To je ‚vynikající‘, protože pak se Microsoft stává bezplatným vlastníkem veškerého internetového obsahu, který umístíte do mailové pošty nebo jiné formy sdílení. Zbývá už jen floskule ze starého říkadla: ‚Co je tvoje, to je moje, a co je moje, do toho ti nic není‘. Jenom už chybí, když poskytujete Microsoftu licenci, že byste ještě měli platit za to, že si od Microsoftu půjčíte zpátky své vlastní obsahy. To už je z krajiny Velkého bratra. Pak je tam oddíl ‚Etický kodex‘, v němž je uvedeno desatero, co nesmíte dělat, abyste se s ním nedostali do rozporu. Jedno z nařízení vám ukládá: ‚Veřejně nezobrazujte nevhodný obsah nebo jiné materiály včetně nahoty, krutosti, pornografie, urážlivého jazyka‘,“ cituje Petr Žantovský.

Ví o tom, že se po webu potulují různé nahotinky a že je mnoho lidí vyhledává nebo sdílí. Napadá ho, že by sítem Etického kodexu neprošel ani sdílený odkaz na self-promo gay pornoherce Jakuba Jandy, ředitele Evropských hodnot. „Microsoft by byl povinen tenhle obsah pana Jandy odstranit. Buďme rádi, že tak zatím neučinil, poněvadž na něj můžeme odkazovat vždy, když se bavíme o oprávněnosti pana Jandy poučovat zbytek světa o morálce a pravdě a lásce. Nicméně samo toto ustanovení je podivuhodné, protože kdo určí, co je urážlivý jazyk. Když kamarádovi, s nímž se znám od dětství, napíšu: ‚Hele, ty vole, co to kecáš za blbiny‘, tak se dopouštím urážlivého jazyka, protože ho nazývám domácím zvířetem. Takový mail by tedy neměl dojít ke svému adresátovi a já bych měl být posuzován z hlediska Etického kodexu Microsoftu jako ten, kdo ho porušuje ve smyslu urážlivého jazyka. A to u toho nemusí být ani žádné porno,“ podotýká mediální odborník.