„Navíc by se při použití argumentů, jež použil Klaus - parlament je prý v demokracii suverén nadřazený ostatním mocím - zcela zesměšnil," glosuje politolog. Současně vyjadřuje pohoršení nad tím, že v ČR politici většinou jen konstatovali, že s prezidentem tak nějak nesouhlasí.

„Jsou to většinou titíž politici, kteří neudělali vůbec nic, když prezident blokoval přijetí Lisabonské smlouvy navzdory tomu, že ji schválily ústavními většinami obě komory parlamentu," míní Pehe a připomíná, že smlouvu ještě před tím Ústavní soud neshledal ve smlouvě rozpor s českou ústavou.

Klausovi důvody jsou osobní

„Nemělo by být zapomenuto, že když ÚS i napodruhé rozhodnul, že Lisabonská smlouva není v rozporu s Ústavou, výslovně také formuloval povinnost prezidenta republiky tuto mezinárodní smlouvu ratifikovat bez zbytečného odkladu," konstatuje Pehe.

Podle něj, ačkoliv se Klaus ve svém projevu k Poslanecké sněmovně pokoušel zaštítit svůj útok teoretickými argumenty, byly kořeny prezidentovi kritiky čistě utilitární a osobní. Politolog si totiž myslí, že právo i soudcovský stav považoval Klaus už v době, kdy byl premiérem za zbytečné překážky.

Jen vracení úderu

Osobní důvody pak Pehe vidí v jakési „mstě" za to, že z rukou soudní moci, a Ústavního soudu obzvláště, se mu dostalo několika pokořujících porážek. Připomíná rok 2001, kdy na žádost prezidenta Havla Ústavní soud zrušil změny volebního zákona, které zvýhodňovaly s pomocí většinových prvků velké strany.

V roce 2006 pak Ústavní soud zrušil Klausovo odvolání předsedkyně Nejvyššího soudu Ivy Brožové, a v roce 2007 dal Brožové za pravdu v kompetenčním sporu ohledně Klausova jmenování Jaroslava Bureše místopředsedou NS. Pehe uvádí i další příklady, aby doložil, že Klaus je člověk, který nic nezapomíná a z ničeho se nepoučí. Takže se ve svém projevu snažil Ústavnímu soudu po téměř roce „vrátit úder".

Hradní úklidová četa

Pehe se současně ve svém komentáři obouvá i do hradní „úklidové čety". Do ní pak zahrnuje vicekancléře Petra Hájka, či Jiřího Weigla, kancléře prezidenta. Ti se podle Peheho snažili smést v médiích vlnu kritiky, která se po Klausově projevu zvedla z řad expertů na ústavní právo.

„V obecnější rovině lze říct, že pokud platí, že politici se většinou obklopují rádci, kteří jsou takříkajíc ze stejného kadlubu jako oni, pak by mohla být naše demokracie skutečně v ohrožení; a to z nejvyšších míst. A chce se dodat: díku Bohu za Ústavní soud," uzavírá Pehe.