ČSSD si je vědoma, že téměř 80 procent lidí nesouhlasí s navrácením majetku církvi. Vytvořila z této problematiky opěrný bod před senátními a krajskými volbami, čímž si vysloužila kritiku vládního tábora, který označil počínání ČSSD jako populistické, protože tento spor prý má celostátní rozměr, nikoliv krajský.

S tím však Pehe souhlasí jen do určité míry, neboť restituce se dotknou lidí na všech úrovních. Za populistickou označil samu kritiku ČSSD, protože v politice kdekoliv na světě politické strany využívají ve všech druzích voleb témata, která veřejnost dokáží mobilizovat, a to bez ohledu na to, zda jde o volby takzvaně celostátní nebo místní. „Kdyby ČSSD vládla na centrální úrovni a ODS s TOP 09 by ovládaly kraje, není pochyb o tom, že by se snažily z krajských voleb též udělat celostátní referendum,“ napsal Pehe.

Za největší problém Pehe nepovažuje fakt, že se ČSSD citlivé téma církevních restitucí rozhodla využít v blížících se krajských volbách, ale způsob, jaký zvolila. Kritizovaný billboard je podle něj zjednodušená karikatura složitého problému a jako taková čelí oprávněné kritice. „Sociálním demokratům by se asi, například na billboardech, těžko vysvětlovalo, že nejsou proti majetkovému vyrovnáni z principu, ale že jsou proti způsobu, jakým to činí vláda.“

• SLEDUJEME téma: Miliardy pro církve

Politici už svou šanci na bezproblémové vyrovnání s církví zmeškali

Církevní představitelé však podle komentátora svým zájmům příliš nepomohli, když opřeli svou kritiku o odkazy na dobu totality, přestože mohou mít z morálního hlediska pravdu. „Dá se totiž předpokládat, že levicový Senát zákon o církevních restitucích zamítne a pak bude ve Sněmovně zapotřebí sto a jeden hlas na to, aby bylo senátní veto přehlasováno,“ uvedl Pehe a dodal, že je možné, že takovéto razantní reakce církevních představitelů zvýší společenský odpor vůči restitucím, což může nakonec ovlivnit i vládní zákonodárce při rozhodování, zda pro zákon zvednout svou ruku, či nikoliv. Nehledě na to, že podle jeho názoru ještě svým vystoupením vyšli vstříc plánům ČSSD udělat z církevních restitucí hlavní téma před krajskými volbami.

Z morálního hlediska se podle Peheho celý spor může jevit jako průzračně čistý – ukradený majetek by měl být vrácen. Ale z politického hlediska prý však musí být pro takový čin příhodné podmínky, které nastaly na začátku 90. let, kdy byla veřejnost srozuměna s masivními přesuny majetku jako vypořádáváním se s komunistickou érou. „Čeští politici tuto příležitost zmeškali, částečně i kvůli tehdy dosti proticírkevním postojům tehdejšího premiéra Václava Klause,“ myslí si Pehe. „Problematické je, že společnost je nyní mnohem ostražitější vůči netransparentnosti, která by mohla při přesunech majetku plodit korupci, přičemž vládní zákon si s transparentností nedělá velké starosti.“

Pehe je přesvědčený, že ČSSD si je vědoma toho, že vláda i církevní představitelé si ubližují i tehdy, kdy ji obviňují z populismu. Obě strany spory by podle něj měly zklidnit své vášně a ČSSD vysvětlovat své postoje kultivovanějším způsobem, než jsou laciné zkratky jako onen billboard. Vládní tábor a církevní představitelé by se měli vyvarovat popisovat souboj s levicí o církevní restituce jako třídní boj. 

„Společnost jim není v tomto tématu nakloněná, a stane-li se nakonec z církevních restitucí opravdu něco jako třídní boj, vyhraje ho jednoznačně levice,“ uzavřel Pehe.