Podle něho byla důležitou událostí takzvaná „Velká mediální loupež“. Měla na počátku rozhodující vliv na vytvoření českého hlavního proudu, jenž se zformoval do poloviny devadesátých let minulého století.
Velká mediální loupež
„Loupež, která se samozřejmě nikdy nevyšetřovala, a občané se o ní nikdy nedozvěděli. Přitom - relativně - předčila všechny hospodářské zločiny, které přišly později. Novináři a další zaměstnanci hlavních novin a časopisů - dávno před privatizačními zákony, které později spolu s Václavem Havlem tak vášnivě kritizovali -, prohlásili ´revolučně´ média za svůj majetek. Vytvořili akciové společnosti, rozdali si akcie a stali se tak prvními milionáři. Většinou pak své ukradené podíly prodali německým nebo na německý trh orientovaným zahraničním vydavatelům,” píše Hájek.
„Je komické, když titíž lidé dnes dramaticky moralizují a v politickém boji „odhalují“ skutečné i fiktivní krádeže veřejných majetků, zatímco si užívají svého nakradeného jmění. Podstatnější a vážné je ale něco jiného: Divokou ´privatizací´ se tito lidé dostali na úplně jinou startovní čáru než ti, kdo na mediálním trhu začínali z nuly. Ovládli navíc také distribuční síť, takže na trh za rovných podmínek už nikoho nepustili. Kartel, který velkou mediální loupeží u nás tehdy vznikl, má v rukou rozhodující soukromá média v zásadě dodnes,” dodává Hájek.
Zaměstnanci České televize a Českého rozhlasu podle něho učinili takřka totéž a takzvaná veřejnoprávní média převzali do svého ´družstevního vlastnictví´. „Politicky volené ´rady´, sloužící jako zástěrka formální kontroly veřejnosti, jsou na nich závislé právě tak jako politici, kteří je volí. Při „televizní revoluci“ v roce 2000 - vyvolané pokusem o skutečnou veřejnou kontrolu ´státní´ televize - dali ´tajní družstevníci´ dramaticky najevo: Mocné médium pro sebe a pro vybrané soukromé producenty uhájíme,” zdůrazňuje Hájek.
Média manipulují tak, že deformují pravdu
Hájek si ale přesto myslí, že média nejsou všemocná. Jakmile se realita začne až příliš odlišovat od toho, co média předkládají lidem, kouzlo přestává fungovat. Voliče a čtenáře média nenakrmí a neošatí.
„Pokud se totiž základní prvky reality takzvaného praktického života manipulovaných dostanou do kritického nesouladu s virtuální realitou, veřejnost se od zvuků ´krysařovy píšťalky´ instinktivně odpojí a začne opět - i když jen částečně a s obtížemi - myslet i jednat, neřízeně a téměř samostatně. Prostě máte-li hlad a televize vás bude přesvědčovat, že jste se právě skvostně najedli, neuvěříte jí,” říká Hájek.
Pokud jde o manipulaci reality, tak média vždy podle Hájka využijí kus pravdy a lžou jen do té míry, aby jejich lež byla uvěřitelná.
„Manipulátoři ... nevytvářejí kompletně celý umělý svět, ale s využitím jednotlivých prvků skutečnosti budují realitu pouze ´pootočenou´. Najít optimální úhel odklonu je vlastním smyslem jejich umění, jejich práce. Čím větší klamnou výseč se podaří vyrobit, tím rychleji směřují k cíli – ke svým velmi praktickým zájmům, které mají ovládaní podle instrukcí médií naplnit... úroveň mystifikace se nesmí dostat za proměnlivou hranici uvěřitelného, a proto akceptovatelného. Za všech okolností musí mít veřejnost pocit, že média ´stojí na její straně´.”
Havlova zednářská mediální skupina
Mechanismus řízení médií má podle Hájka několik úrovní: globální, mezinárodní, kontinentální - a pak „místní“ - regionální, státní, národní. Česká média podle Hájka ovládají Němci.
Významnou roli při budování mediokracie měl i Václav Havel. „Kvůli historické úloze Václava Havla... hrají u nás významnou roli navíc ještě média pocházející z okruhu hlavních postav Sdružení Lípa, jež svým nezakrytě zednářským názvem v tomto případě nemystifikuje: Právě v této zednářské lóži se organizoval pád vlády Václava Klause v roce 1997, zde se dohodla privatizace Becherovky do rukou Schwarzenbergových a Bakalových, tady měla ´ideový´ původ jak Špidlova respektive Grossova vláda, tak její ´dárek´ Zdeňku Bakalovi - v podobě tajemné privatizace ostravsko-karvinských dolů. Tato operace učinila z dosud bezvýznamného emigranta ctihodného miliardáře, posléze Havlova hlavního sponzora - a také mu umožnila koupit vydavatelství Economia, Hospodářské noviny a časopis Respekt,” píše Hájek.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík