Kritického zhodnocení působení Václava Klause na Pražském hradě pod zástavou s nápisem Pravda vítězí se nyní pro ParlamentníListy.cz ujala chartistka, publicistka a překladatelka, která je mimo jiné i předsedkyní Senátem jmenované Rady Úřadu pro studium totalitních režimů, Petruška Šustrová. A dosluhujícímu prezidentovi nedala moc lichotivé vysvědčení.

Amnestie lidi popudila

Jako o úplně nejhorších vlastnostech dosluhujícího prezidenta se hovoří o egoismu, populismu a nabubřelosti. „Václav Klaus je nepochybně hodně sebestředný člověk, i když o nabubřelosti bych rozhodně nemluvila, a dovede dobře vyhmátnout, na co bude veřejnost kladně reagovat. Ne vždy se mu to ovšem podaří. Jeho novoroční amnestie podle toho, co vidím, slyším a čtu, lidi opravdu hodně popudila,“ podotýká k tomu Šustrová.

A jaké postoje by mu nejvíce vyčetla? „Mám mu za zlé jeho nekritický odpor k Evropské unii. Na Evropské unii zajisté je co kritizovat a mnohé by jistě bylo potřeba zlepšit, ale nemyslím, že by naše země mohla existovat bez spojení s ostatní Evropou. Svou zeměpisnou polohu nezměníme a nepředpokládám, že bychom mohli být soběstační bez interakce s ostatními evropskými zeměmi,“ vysvětluje.

Marná snaha Klause

K Václavu Havlovi měla Šustrová vždy blízko. V roce 1985 byla i jednou ze tří mluvčích Charty 77. Proto ji Klausova aktuální kritika prvního českého prezidenta nenechává klidnou. „Nedokážu se zbavit dojmu, že se Václav Klaus snaží svého předchůdce „předehnat“, že chce být slavnější a populárnější než on, což je, obávám se, marná snaha. Řečmi o Havlově „extrémním levičáctví“ nebo „jakobínství“ si, podle mého, současný český prezident u slušných lidí spíš škodí,“ reaguje.

Už dříve prohlásila ParlamentnímListům.cz, že zvolení Miloše Zemana českým prezidentem přijala s lítostí, protože nebyl jejím kandidátem. Ke spojení Zemana s Klausem zaujala vyčkávací, ale ostražitý, postoj. „Miloš Zeman a Václav Klaus mají hodně společného, přestože se každý z nich hlásí k jiným politickým představám. Už prokázali, že se dokážou dohodnout a dobře si rozumět, a nečekám, že se na tom něco změní,“ vysvětluje.

Osud Šustrové za bývalého režimu byl dost pohnutý. V prosinci 1969 byla zatčena, a poté odsouzena, za opoziční aktivity v Hnutí revoluční mládeže ke dvěma letům odnětí svobody. Po pobytu ve vazební věznici Praha – Ruzyně strávila výkon trestu ve věznicích ve Všehrdech a Opavě. Následně byla velmi aktivní v hnutí kolem Charty 77. Po Sametové revoluci v letech 1990 až 1992 působila ve funkci náměstkyně federálního ministra vnitra. Podílela se na prověrkách pracovníků ministerstva, rozvědky a justice, nicméně spolupracovala i na přípravě lustračního zákona. Od roku 2009 je nositelkou novinářské Ceny Ferdinanda Peroutky.