Jemelík chápe rozhořčení veřejnosti nad aboličním článkem exprezidenta Klause. Co si ale prý veřejnost neuvědomuje, je to, že novináři sdělují jen ty informace, které se jim hodí k pošpinění bývalého prezidenta. A tak ačkoli jako každé lidské dílo je podle autora článku i amnestie nedokonalá, vyřešil Klaus některé reálné, a to velmi bolestivé problémy.

"Jednorázovým propuštěním šesti tisíc odsouzených dočasně odstranil přeplněnost věznic a umožnil finančně nedokryté Vězeňské službě ČR vyjít do konce roku s  finančními prostředky, přidělenými státním rozpočtem. Její úspory se odhadují na 180 milionů Kč. Zahlazením trestů usnadnil amnestovaným hledání zaměstnání. Zastavil dlouholeté stresování obžalovaných, jejich rodin, ale i poškozených nekonečným trestním řízením a poslal vzkaz justici, že takto nakládat s občany je  skutečně neúnosné," popisuje Jemelík.

Politické elity prý nevidí, že Česká republika má z hlediska kriminality, kvality právního prostředí obecně a úrovně trestního řízení zvlášť velmi daleko do státu vysoké civilizační úrovně. "Chování orgánů činných v trestním řízení je předem neodhadnutelné. Pohybuje se mezi krajnostmi, jimiž jsou nechuť ke stíhání zjevné trestné činnosti na straně jedné  a odsuzování nevinných na straně druhé. Skutečnost, že dochází k nadužívání vazby a že se v našich věznicích nachází nezjistitelný počet odsouzených, kteří jsou buď zcela nevinní, nebo byli odsouzeni nepřiměřeně přísně, je ostudou země," vyjmenovává autor článku.

Úpadek od roku 1989

Na současném stavu resortu spravedlnosti se podle publicisty podepsaly všechny vlády a politické strany, které se od roku 1989 vystřídaly u moci. "Společným znakem jejich politiky je podcenění významu zdravého právního prostředí, zejména vymahatelnosti práva a záruk spravedlivosti trestního řízení," uvádí.

Velkým nedostatkem je podle Jemelíka oslabení pravomoci ministra spravedlnosti a nejvyššího státního zástupce ve srovnání s mocí jejich předlistopadových předchůdců. Dochází tak k častým výměnám na zmíněných postech. "Zejména ministři se střídají tak rychle, že se ani nestačí seznámit s neformálními pravidly života komunity ministerských úředníků ani se zaměstnanci ministerstva, natož aby stačili významně změnit  chování úřadu," dodává autor.

Odpovědnost za resort spravedlnosti dává Jemelík občanské demokracii. Velmi negativně hodnotí působení a postavení Jiřího Pospíšila ve straně ve vztahu k resortu. "Silnou stránkou osobnosti Jiřího Pospíšila je populismus, mediální obratnost a vyjednávací schopnosti. Díky jim se mu podařilo prosadit přijetí nového trestního zákoníku a zejména monstrózního, rozpory vyvolávajícího občanského zákona," píše publicista.

ODS nevidí vhozenou rukavici

Resort spravedlnosti je prý nyní klubkem problémů, které volá po rozmotání zásadní reformou. Její programová příprava a prosazení se přímo nabízí jako významná složka volebního programu politické strany. Jde jen o to, kdo zvedne hozenou rukavici, uvádí Jemelík.

Zužitkování příležitosti by podle něj mohlo prospět ODS, která se nachází v těžké krizi. "Vytvoření přitažlivého a současně společensky prospěšného programu by jí ještě  mohlo dát aspoň malou naději na obnovení důvěry voličů," radí publicista.

Zatím ale prý nic nenasvědčuje tomu, že by právě ODS byla schopna připravit a prosadit hluboké změny v resortu spravedlnosti. "Dosavadní činy ODS v resortu mají většinou povahu Potěmkinových vesnic. Například zprofanovaného Jiřího Pospíšila nahradila nezkompromitovaným a nesporně zdatným Pavlem Blažkem, ale toho stále více zatěžuje účastí na řešení vnitrostranických problémů.  Odvádí ho tím od  plnění některých jeho slibných záměrů z doby nástupu do funkce a od péče o personální rozvoj ministerstva, ve spodních patrech dosud stále zamořeného nekompetentními normalizačními úředníky," upozorňuje Jemelík.

Závěrem autor dodává, že ODS setrvává v podhodnocujícím postoji k resortu spravedlnosti a nelze od ní tedy očekávat, že by v rámci boje o přízeň voličů zahrnula vážně míněnou nápravu poměrů v něm mezi své programové priority.