„Dnes ráno byla povolána speciální zásahová jednotka z Bavorska, aby provedla razii v kancelářích vrchních státních zástupců v Praze a Olomouci kvůli podezření z úniku citlivých informací o probíhajících vyšetřováních. Očití svědci tvrdí, že došlo k zadržení čtyř osob. Zvěsti o zmrazení bankovních účtů a zajištění obsahu bezpečnostních schránek nebylo možno potvrdit,“ představuje si Best tiskové prohlášení, které by hovořilo o „vyšetřování“ v úřadech návladních Ištvana a Bradáčové.

Pak ujišťuje, že se samozřejmě jedná o žert, ale pokud bychom chtěli zachovat absolutní spravedlnost, neměli bychom tuto možnost považovat pouze za hypotetickou fikci. I vyšetřovatelé podle něj podléhají zákonům a při výkonu své činnosti stejně jako Petr Nečas, Jana Nagyová nebo Ivo Rittig mohou spáchat trestný čin.

Celá glosa Erika Besta ZDE.

Porušení práv podezřelého, například prostřednictvím účelového „pouštění“ informací do médií za účelem jeho diskreditace, vede k získání neoprávněné výhody v souboji před soudem, a proto je podle Besta stejným trestným činem jako nákupy u Cartiera za špinavé peníze. Ale lze úspěšně pochybovat, zda by v dnešní atmosféře někoho napadlo orgány činné v trestním řízení za tyto skutky popotahovat.  

Podle Besta by bylo skvělé, kdyby například nová ministryně spravedlnosti chtěla prokázat svou důvěryhodnost právě podobným činem, kterým by ukázala, že bude stíhat jakékoliv porušení zákonů, i kdyby se ho dopustili ti, kteří mají spravedlnosti sloužit a vykonávat ji.