Dvakrát v tomto týdnu předvedli podle mediálního analytika Petra Žantovského čeští politici ve sdělovacích prostředcích, co jsou zač. „Ale nejen oni, ale i ta média, zvláště Česká televize. Nejprve v úterních Událostech, komentářích zazářil europoslanec Stanislav Polčák, který byl spolu s kolegou z Evropského parlamentu Petrem Machem hostem rozhovoru Daniela Takáče. Šlo o aktuální snahu Evropské komise zasahovat do nezadatelných práv polských voličů a tamních politických elit na sebeurčení a samostatné rozhodování o vnitřních věcech Polska,“ připomíná pro ParlamentníListy.cz na úvod svého pravidelného ohlédnutí za uplynulým týdnem v médiích Petr Žantovský.

Považuje přitom za příznačné, že se Evropská komise začala do polských záležitostí takto nevybíravě míchat právě v čase, kdy stojí v čele Evropské rady, a tedy je tzv. evropským prezidentem, právě Donald Tusk, předseda polské strany Občanská platforma, za niž byl v letech 2007 až 2014 premiérem. „Tím, že Občanská platforma utrpěla v loňských volbách v Polsku porážku a u moci ji vystřídala strana Právo a spravedlnost premiérky Beaty Szydlové, si lze vysvětlit hořkost, kterou cítí Tusk při porážce svých soukmenovců, kteří se ještě před rokem vysmívali konzervativcům a lezli Evropské unii až do tenkého střeva,“ poznamenává mediální odborník.

Výrazivo europoslance Polčáka k Polsku se dá brát jako vyhrožování

Když se nyní karta obrátila, tak to Tuskův tábor neustál. „Nelze už ale pochopit tu ubohost, s níž dnes vede válku proti vlastním občanům jejich vlastní bývalý premiér a dnes vysoce postavený zástupce v Evropské unii. Je to podobné, jako kdyby se po nástupu Václava Klause na Hrad roku 2003 stal vysokým unijním pohlavárem, dejme tomu, exprezident Havel a začal z Bruselu vysílat jedové šípy, kontroly a další ponižující aktivity směrem ku Praze. Navzdory všemu chci věřit, že Havel by to neudělal, tak malý zas nebyl. Ale to, že se do Tuskova šiku postaví hned velká část eurounijních trafikantů, se dalo čekat. Stejně tak nepřekvapil svazácký zápal Věry Jourové, s jakým se chopila příležitosti konečně se zviditelnit, byť v nepříliš důstojné roli toho, kdo má Polsku dělat cenzora a mentora v jednom,“ upozorňuje Petr Žantovský.

Ve stejném duchu se projevil právě v České televizi Stanislav Polčák, když s otevřeností sobě vlastní prohlásil mimo jiné, že Polsko má řadu možností, jak přehodnotit své kroky ve věci ústavního soudu. „To přehodnocení se dá přeložit jako podrobení se bruselskému diktátu a rozhodovat podle cizích, ne vlastních not.Jinak prý to podle Polčáka ‚pro Polsko nebude příjemné‘. Ve světě slušných lidí se tomuto explicitnímu výrazivu říká vyhrožování. Někdo by možná řekl dokonce vydírání. Nepřekvapí, že redaktor Takáč nezjišťuje, co měl Polčák na myslí tím ‚nebude příjemné‘. Že by třeba EU vyslala do Polska ‚spřátelenou vojenskou pomoc‘ a zařídila si tam ‚dočasný pobyt spojeneckých vojsk“, což, jak víme, jsou eufemismy pro okupaci a podrobení si země cizáky? A bude v Polsku potom též platit stejná jednotka dočasnosti jako u nás, tedy 21 let?“ ptá se mediální analytik.

Typický příklad euromyšlení, eurojednání a eurorozhodování

Podle jeho názoru takové otázky měla s trochou ironie klást veřejnoprávní televize. „Protože na tak veliké hlouposti, jaké trousil pan Polčák, se prostě vážně reagovat nedá. Strašné ovšem je, že pan Polčák je typickým příkladem euromyšlení, eurojednání a eurorozhodování. Ještě že byl v pořadu přítomen též Petr Mach, který po pravdě a lakonicky vysvětlil, oč jde. Evropská unie nedokáže, a proto se ani nesnaží řešit skutečné problémy, a tak se vybíjí na problémech zástupných a vyrábí si agendu. Co s tím? Jeden z možných návodů nám poskytl sám Mach ve své knize Jak vystoupit z EU. Každému vřele doporučuji její četbu,“ uvádí Petr Žantovský.