Ideologií se v dějinách vždycky obhajovaly neúspěchy mocných a vymýšlely se nejneuvěřitelnější hlouposti, aby se potvrdila správnost aktuálního způsobu vlády. Nějaký hromosvod, na který se všechno svede, se najde vždycky, ať již jsou to pohani, síly pekla, kacíři, třídní nepřátelé, americký brouk, staré struktury či Putinovi agenti. Hledání nepřátel je typické především pro ty vládce, kteří jsou neschopní a hloupí. Čím více se odtrhnou od svého lidu, tím ochotněji si platí zástupy různých podvodných kazatelů, šašků, udavačů, patolízalů, lektorů marxismu-leninismu či think-tanků evropských hodnot.

Dobrá vláda je taková, která svůj lid chrání a neobtěžuje ho. Tohle je něco, co je všeobecně známé a platí už po tisíciletí. Římský historik Titus Livius v 1. století před naším letopočtem řekl: „Daleko nejpevnější je taková vláda, z níž se radují ti, jimž se vládne.“

Jen zřídka v dějinách se však dařilo tenhle ideál naplňovat. Důvodem je obecně zřejmý fakt, že panovníci sami generují problémy, ať již svou hloupostí nebo ctižádostí, hnaní ideology, jimiž se obklopují. Jménem lidu pak problémy řeší a tváří se, jakou službu to vlastně svému lidu dělají. Jenže copak národ potřebuje žít v neustálém napětí a řešit problémy, které nezpůsobil a ve skutečnosti by ho vůbec neměly zajímat, pokud by panovník vládl moudře? A tak místo aby se lidé těšili z drobných radostí, které život přináší, panovníci je neustále obtěžují a frustrují svými výmysly a ještě si za to nechávají od daňových poplatníků štědře platit.

Pokud máte pocit, že jsem právě popsal chod Evropské unie, máte pravdu. Ale stejně tak by měli naši předkové pocit, že popisuji vládu Klementa Gottwalda, cara Mikuláše II., císaře Franze Josefa I., Jindřicha VIII., Ludvíka XVI., Václava IV. a řady jiných. Dějiny jim obvykle vystaví vysvědčení, ale bohužel až po jejich smrti. Já udělám výjimku a pokusím se vystavit vysvědčení Evropské unii ještě za jejího života (kdo ví, jak ještě dlouhého?).

Vlastimil Vondruška (Foto: Hans Štembera)