Politolog Oldřich Krpec v rozhovoru pro on-line magazín Finmag konstatoval, že Visegrádská čtyřka na koronavirus zareagovala trochu jinak než např. západní státy; přičítá to naší údajně specifické povaze, která je podle jeho názoru patrná minimálně od 19. století.

„Sen o dohnání Západu. Jistý pocit méněcennosti – země V4 jsou často pesimističtější ohledně budoucího vývoje než třeba lidé v rozvojových zemích. Přitom tu máme relativně efektivní vládu, nízkou míru nerovnosti a fungující zdravotnictví. A do toho u nás vidím vychytralost, snahu počkat si, jak všechno dopadne. Ve vztahu k novému koronaviru máme vysokou preferenci bezpečí a pocit, že postarat se musíme hlavně sami o sebe. Celá V4 má velice malou důvěru v koordinované řešení. Tuhle reakci u nás vídáme pravidelně. Až se například vrátí otázka dekarbonizace, zelené ekonomiky, první instinkt u V4 bude: nepouštějme se do žádných dobrodružství. Konzervativně si počkáme a všechny přechytračíme. Mám pocit, že tyto vzorce se opakují, a způsob, jakým se stavíme k pandemii, skutečně nese stopy naší historie,“ konstatoval politolog.

Řada lidí toto chování připisuje komunistickému panství nad V4, ale podle Krpce jsme podobné uvažování vykazovali už za Masarykovy republiky, takže to musí mít hlubší kořeny. Je přesvědčen, že u Čechů je tento rys chování dán touhou vyrovnat se Němcům. Snaha ukázat, že umíme dělat stejně skvělé věci.

„My jsme během transformace asi fakt dokázali maximum možného, Západ se na nás stejně jako za první republiky koukal jako na velmi talentovaného studenta, nakonec jsme ale stejně sklouzli k lokálnosti. Když děláme něco, co vymyslel někdo jiný, zisky vždy poplynou pryč,“ pokračoval politolog.

Pokud by nám měl doporučit nějakou cestu, byla by to orientace na produkty s vysokou přidanou hodnotou, nebo produkty, které jsou něčím výjimečné, jako švýcarské hodinky. Má však dojem, že se touto cestou nevydáváme, i když už bychom mohli, a nadále zůstáváme ekonomicky silně závislí na Německu.

A jak z toho ven? „Mravenčí práce. Musíme zvyšovat lidský kapitál, vzdělání. Nikdo neví, jak bude vypadat český pracovní trh za dvacet let. Když kapitán průmyslu řekne, že chce hodně učňů, rozumím mu. Chce levný vstup do produkce, což mu zajistí konkurenceschopnost. Máme kvůli tomu reformovat školství směrem k učňovskému modelu? To mně přijde šílené. Potom ještě prohlásí, že chce co nejnižší daňové zatížení. Perfektní dopravní infrastruktura, skvělá státní správa a výborné vzdělání se pak asi zhmotní ze vzduchu… Namísto toho pojďme hledat niky. Zapojovat se do celoevropských projektů. Co je projekt typu Airbus? Tam se vozí každé křídlo přes Evropu, aby se každý stát mohl přiživit,“ doporučil politolog.

Důraz bychom prý mohli klást i na větší rozvoj sektoru služeb.