Jedním z rizik, jež jsou v souvislosti s uprchlíky zmiňována, je nebezpečí šíření nemocí. K tématu hovořila náměstkyně ministra vnitra Monika Pálková, která informovala o zdravotním zabezpečení uprchlíků, kteří přicházejí na naše území. Popsala, jak v přijímacích zařízeních probíhají zdravotnická opatření a jaká jsou aktuální zjištění o zdravotním stavu cizinců. Na úvod uvedla, že k aktuálnímu víkendu bylo u nás 136 zadržených, přičemž kapacita zařízení pro jejich detenci a ubytování při azylovém řízení je zhruba čtrnáct set míst. „Česká republika je bezesporu mimo hlavní imigrační vlnu a ministerstvo vnitra pro ně zajišťuje zdravotní péči v několika stupních. Během prvních dvaasedmdesáti hodin zajišťuje vstupní prohlídku, která patří k nejdůležitějším úkonům – provádí se celková anamnéza, zjišťují subjektivní potíže a probíhá vyšetření s ohledem na nakažlivé nemoci,“ řekla náměstkyně Pálková.

Zdravotníci se podle ní během těchto aktivit již setkali například s případy otevřené tuberkulózy, ale letos byly zaznamenány jen dva, k běžným vyšetřením patří zjišťování salmonelózy a tyfu. Ministerstvo vnitra zajišťuje pro cizince i další zdravotnickou péči včetně nutných operací a dobře funguje hygienická služba, takže zdravotníci už v počátcích evidují infekční onemocnění a nestalo se, že by se rozvinula nekontrolovaná epidemie. Problémem je ale podle Moniky Pálkové zajištění dostatečného počtu lékařů pro zdravotnické služby v rámci péče o imigranty.

Zástupce náměstka ministra zahraničí Jaroslav Ludva na konferenci přišel se zahraničněpolitickým pohledem na uprchlickou krizi, zvláště s ohledem na zdrojové země jako jednu z jejích příčin. „V současnosti se nejvíc mluví o východo-středomořské cestě přes Turecko, Řecko a západní Balkán, vývoj v oblasti migrace je ale velmi rychlý. Ještě na začátku letošního roku byla nejvytíženější středomořská cesta do Itálie,“ uvedl Jaroslav Ludva, který zmínil i cestu západním Středomořím do Španělska. „Tato cesta je dnes okrajová a Španělsko ve zprávách o uprchlické vlně není. Je tomu tak proto, že si Španělsko prošlo podobnou situací asi před deseti lety a díky své organizaci migrační politiky dokázalo tuto věc zvládnout. Mohlo by proto být příkladem pro současnost,“ ocenil španělský postup Jaroslav Ludva. Španělé totiž podle něj měli velmi dobrou návratovou a readmisní politiku a důsledně byli rozlišováni azyloví žadatelé od ekonomických migrantů, kteří byli vraceni do zemí původu. „Španělé měli ale také dobře zpracované integrační programy jak na svém území, tak v zemích, kam byli migranti vraceni. Díky tomu dnes o Španělsku v souvislosti s imigrací dnes téměř neslyšíme, ačkoli je Africe blíže než Itálie nebo Řecko,“ řekl Jaroslav Ludva.

Afrika jako riziko trvalé migrace

Jaroslav Ludva také upozornil na problém zdrojových zemí v Africe, kde je podle něj velký potenciál budoucích migrantů. „Řešíme balkánskou migrační cestu, ale v Africe je dnes dvacet až třicet milionů vnitroafrických, většinou ekonomických migrantů, kteří zatím ekonomicky nedosáhnou na to, aby se přemístili do Evropy, ale v momentě, kdy se jim to podaří, může jejich odchod do Evropy vzrůst,“ upozornil Jaroslav Ludva. Řešením je podle něj readmisní politika, vytvoření hotspotů a registračních center už v Africe. Zatím s tím ale Afričané nesouhlasí, a proto se tato otázka neřeší. „Dnes se bavíme o migrantech ze zemí kde je válka, nicméně Afrika znamená velký migrační potenciál a do budoucna to bude zřejmě hlavní zdroj migrantů. Válečné konflikty se časem vyřeší, ale motivace ekonomických migrantů z Afriky bude stálá,“ upozornil Ludva.

Zmínil i momentálně nejfrekventovanější balkánskou cestu, kde hraje klíčovou roli Turecko a právě s ním je nutné migrační krizi řešit. „V Turecku jsou více než dva miliony uprchlíků, ale v táborech jich je jen kolem tří set tisíc, ostatní jsou volně po ulicích. A odhaduje se, že každý pátý z nich má v úmyslu pokračovat do Evropy, to jsou hodně vysoké počty,“ řekl Jaroslav Ludva. Proto se Evropská unie i jednotlivé státy včetně České republiky snaží orientovat politiku na pomoc zdrojovým a tranzitním zemím. Celkově by měla Unie Turecku poskytnout jednorázovou pomoc ve výši tři miliardy eur, podle Jaroslava Ludvy je to hodně, ale pořád je to v poměru k osmi až deseti miliardám, které na řešení krize vynakládají Turci, méně. Cílem je vytvořit v Turecku takové podmínky, aby migranti našli prostředí, odkud by nepokračovali dál do Evropy.

Televize posilují pocit ohrožení

Na mediální reflexi uprchlické krize se zaměřil příspěvek odborníků z katedry žurnalistiky Masarykovy univerzity, kteří prezentovali výsledky mediální analýzy informování o krizi. Vybrali si zpravodajské relace České televize a televize Nova, protože podle výzkumů stále platí, že i v konkurenci ostatních tradičních a nových médií je televizní zpravodajstvím hlavním zdrojem informací. I ve vytváření obrazu uprchlické krize je tedy televize hlavním činitelem. Michal Tkaczyk prezentoval výzkum, který probíhal do konce letošního září a vyplývá z něj, že hlavními tématy zpravodajských příspěvků byly informace z lokalit, kudy uprchlíci procházejí, vedle toho to byla politická jednání o uprchlické krizi a třetím velkým typem příspěvků byla policejní témata zaměřená na kontroly, zabezpečení apod. Podle Tkaczyka chyběla informace o pomoci uprchlíkům, tu zastupovalo jen necelých 5 % příspěvků, a absentovaly také zprávy o příčinách krize a popis života lidí na útěku. Ve výzkumu se také konstatuje, že mezi zpravodajstvím veřejnoprávní televize a Novy nebyly podstatné rozdíly.

Nejčastějším tématem zpráv z území ČR bylo v televizích zabezpečení v detenčních zařízeních a jednoznačně převažovala policejní témata, pomoc uprchlíkům byla zobrazena opět jen okrajově. Z politiků se nejčastěji k tématům vyjadřovali ministr vnitra a premiér; ministr pro lidská práva Dienstbier ve zpravodajství v souvislosti s migrací nebyl téměř vůbec, stejně jako ministryně práce a sociálních věcí. Také odborníci na migraci a humanitární pracovníci byli zastoupení jen okrajově. Příčiny migrační krize televize reflektovaly většinou jen formou vedlejší zmínky, což podle Tkaczyka vytváří dojem, že příčinou krize jsou sami uprchlíci a celkově byla reflexe příčin krize v televizích podceněna. Pokud informovaly o řešení krize, byla opět ve většině příspěvků prezentována policejní řešení – nátlak, detence, kontrola, ostraha, segregace a přemístění.

Podle Pavla Pospěcha z katedry žurnalistiky sledujeme vysokou závislost na politických a vládních činitelích a výsledkem je specifický jazyk, který akcentuje ohrožení, bezpečnost a krátkodobá řešení. „Obecně lze říct, že uprchlická krize byla v televizním zpravodajství představena jako administrativní problém, uprchlíci jako nebezpečí, riziko nebo jako předměty, které je třeba s minimálními náklady přesunout na jiné místo. Humanitární aspekt byl mimo zpravodajství a zcela zůstaly opomenuty příčiny krize. To může v důsledku u občanů posilovat pocit ohrožení, zvyšuje se poptávka po krátkodobých silových řešeních a takto podaný obraz omezuje možnost empatie a soucitu,“ shrnul mediální analýzu Pavel Pospěch a řekl, že české televize se tím diametrálně liší například od rakouské ORF, která reflektuje fakt, že Rakušané jsou vesměs pyšní na to, že pomáhají lidem v nouzi.

Na krizi se podepisuje i organizovaný zločin

K příčinám krize promluvil z bezpečnostního hlediska i odborník na extremismus Miroslav Mareš, který uvedl, že vidí dvě základní příčiny krize – konflikty v třetím světě a dlouhodobé ekonomické rozdíly ve výkonu sociálního státu v Evropě a ve zdrojových zemích. Podle Mareše je ovšem otázkou, do jaké míry lze odlišovat azylové a ekonomické motivy, protože ten, kdo utíká před válkou, jde i do ekonomicky lepšího prostředí.

Mareš jako třetí velkou příčinu migrační krize zmínil i roli organizovaného zločinu. „Jeho role je i v Evropě podceňována, mluví se o tom, že by se měly potápět lodě pašeráků, ale hlavně jde o to, jaké peníze se v tomto byznysu točí, jak dobře je organizovaný a jak se o tomto problému nedostatečně informuje. Organizovaný zločin je problém s uprchlíky spjatý a krizi to výrazně napomáhá,“ uvedl Miroslav Mareš.