Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Polské velvyslankyně Grazyny Bernatowicz, Jiřího Menzela, Tomáše Pojara, Michaela Kocába (z 25.4.) + (z 25.2.) + (z 3.12.) (+ z 8. 11.), Daniela Korteho, Rudolfa Baránka, Libora Roučka, Michaela Romancova (z 20.4.) + (ze 7.1.) (+ z 20.8.),  Zdeny Mašínové (z 15.4.) + (z 27.3.) , senátora Zdeňka Papouška, Jiřího Zlatušky (z 18.4.) + (z 8.4.),  (+ z 21.2.) , Miroslavy Němcové (z 15.4.) + (z 26.3.), Jaroslava Hutky (z 18.4.) + (ze 31.3.),  Alexeje Kelina, Antona Litvina, Martina C. Putny, Alexandra Vondry, Pavla Teličky, Jany Černochové (z 11.4.), Jana Bartoška (z 12.4.) , Vladimíra Hučína, Romana Jocha (ze 7.4.) (ze 4.3.) + (ze 14.1.)  (+ 8.12. + 11. 9  +ze 7. 8.),  Mariusze Jurosze, Karla Hvížďaly, Václava Vydry, Milana Uhdeho, Pavla Šafra (z 30.3.)+ (z 21.3.), Pavlíny Filipovské, Pavla Svobody, gen. Jiřího Šedivého, Karla Schwarzenberga (z 5.5.) + (z 24.3.) +  (ze 14.2.) +(z 30.1.), (z 3.10.) + (ze 14.8.) Ivana Langera, Františka Gábora, Jana Šinágla (z 22.3.), německého velvyslance , Tomáše Klvani (z 20.3.)+ (z 12.3.), Luďka Niedermayera (z 20.3.), Martina Bursíka (ze 17.3.) (+z 4.2.) + (z 2.12.) (+ z 6.10. + z 6. 8. a z 23. 6.), Karla Svobody (z 16.3.) (+ z 28.1),  Miroslava Kalouska (z 11.3.) + (ze 17.2.) + ( z 6.1.) (+ z 3. 12 + z 2.10.), Františka Laudáta, Grigorije Paska (ze 3.3.) +(+ 19.11.) (+21. 10.), Daniela Hermana,  Marka Ženíška (z  27.2.) + (z 12.2.) + (z 26.1.) (+ ze 14.1.),  Lenky Víchové, Alexandra Tolčinského (z 23.2.) + (z 13.2.), Heleny Ilnerové, Petra Fialy (z 22.2) + (4.9.),  Štefana Füleho, Martina Jana Stránského, gruzínského velvyslance Zaala Gogsadzeho, Jefima Fištejna (z 12.2.)  (+z 11.12) , Jana Zahradila,  Jakuba Jandy, Barbory Tachecí, Ivana Gabala (+ 21.11.), Josefa Mlejnka, Bohumila Doležala (z 25.1.) (+z 15.1.) + (z 27.8.) ,  Libora Dvořáka, Jiřího Grygara, Zdeňka Bárty,Tomáše Peszyńského,  Martina Balcara, Jiřiny Šiklové (ze 14.12.) (+ 22.7.) ,Čestmíra Hofhanzla,  Petra Pitharta, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (+ z 22.8. + z 1.9.) Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova,  Karla Janečka, Jana Urbana, Maji Lutaj, Františka Janoucha, Vladimíra Hanzela, Anatolije Lebeděva či Alexandra Kručinina

Ve víru oslav osvobození a tahanic na téma kdo nás osvobodil a kdo okupoval v květnu 1945, případně ve stínu komedie kolem několika ruských motorkářů vymizela z médií Ukrajina. Jenže tam se stále něco děje a stále méně pěkného.

Především stále nepřichází zdrcující ruský útok na Litvu, Ukrajinu a Evropu. Povykování různých odborníků na téma ruského ohrožení již pomalu začíná být směšné. Momentálně straší přezbrojováním ruské armády. Aby uklidnila zapocené hlavy bojovníků za NATO, měla by ruská armáda pravděpodobně přezbrojit na klacky a pěstní klíny. I to by bylo určitě „nezávislými“ experty a médii prezentováno jako putinovská agresivita. Fakt, že například naše armáda v poslední dekádě přezbrojila daleko razantněji než ruská, kupodivu nikoho nevzrušuje.

Rovněž kolem sestřeleného dopravního letadla se nic neděje. Pravdivosti výsledného verdiktu asi bude věřit málokdo. Pravděpodobně se zjistí, že někdo sestřelil letadlo. Taková doba by stačila i na výrobu jakýchkoli „důkazů,“ včetně celého nového rozstříleného letadla a černých skřínek.

Zmiňovat otázku střelby přes hranice snad již ani nemá smysl. Dvaceti či třicetikilometrové demilitarizované pásmo kontrolované OBSE by minimalizovalo možnost střelby přes hranici doteku a umožnilo kontrolovat, kdo je porušuje. Separatisté se brání vybudování pásma na hranici svého území s Ruskem, zatímco vláda je bez kontroly tohoto prostoru proti jakémukoli pásmu. Požadavek vlády je z právního i kontrolního hlediska logický, ale z mezinárodně-bezpečnostního nesmyslný, protože mezi Ruskem a separatisty se nestřílí. Neústupnost obou stran a neochota mezinárodních organizací a velmocí prosadit pásmo aspoň v prostoru styku vládních a separatistických jednotek je dokladem toho, že mír vlastně chtějí jen trpící civilisté na území separatistů. A kdo z demokratů a reprezentantů velmocí by se o ně zajímal. Zároveň je evidentní, že Rusko nemá zájem o převzetí separatistických regionů, které jsou navíc ekonomicky neživotaschopné. Pravděpodobnost větší akce separatistů v prostoru Mariupolu je stále méně pravděpodobná, protože ukrajinská obrana se konsoliduje.

První a druhá dohoda z Minsku se respektují podle potřeby, jak se komu hodí. Z našich „nezávislých“ médií, tedy především z ČT, která dlouhodobě vyniká „objektivitou“ se samozřejmě dozvídáme pouze informace o porušování příměří ze strany separatistů. Co nejde ulhat nebo překroutit, to se zamlčí. Přesněji řečeno, zamlčí se kdejaká objektivnější informace z okolních zemí, stejně jako za dob totalitních režimů. Možná by si ČT mohl všimnout náš slavný ÚSTR, vzorové pracoviště totalitní propagandy a politického vyděračství, které se stará o kdejakou totalitu, jen ne o českou mediální. Nelze se divit. Takzvaný historik Pavel Žáček, dlouhodobý ředitel ÚSTRu, rozdával rady na Ukrajině jak lustrovat a pravděpodobně i terorizovat. Může si podat ruku se známým gruzínským „demokratem“ Saakašvilim, který se ukrývá před trestním stíháním v USA. I on radil na Ukrajině. Výsledky jejich rad a porad jsou skvělé. Otázkou je, zda si bývalý svazácký funkcionář Žáček bere příklad ze Stalina nebo Hitlera. Každopádně teror, který v současnosti vypukl na Ukrajině, by si pochvalovali oba.

Kupodivu česká oficiální a hlavní média, tedy televize a rádia k teroru na Ukrajině mlčí. Zde je vidět vzorový příklad zamlčování důležitých, ale nevhodných informací. Hotový nacistický Nacht und Nebel v demokratické praxi. Potichu jsou i naši nejznámější bojovníci proti Rusku. Pouze energetický vyslanec při EU Bartuška se bojovně ozval a propagoval upalování nepřátel se zápalem hodným bývalého svazáckého vůdce. Nelze se divit, jeho dobře placená mise končí. Je třeba se zviditelnit na té správné straně, aby někdo zvedl telefon a donutil ministra zahraničí, aby takového demokrata a obhájce lidských práv dále zaměstnal. Pokud ne, tak aspoň by se mohlo najít korýtko v nějaké komisi, správní radě, škole či neziskovce placené z USA. Uvidíme, jaké korýtko dostane pan Bartuška od strýčka Sama za demokratické vybízení k upalování nepřátel.

Je opravdu zvláštní, jak práce v Bruselu křiví charaktery. Jan Keller, kterého jsem si vážil jako nezávislého odborníka, hlasoval nedávno pro rozdělování uprchlíků z Afriky do evropských zemí. Jsem zvědav, kolik si jich on, paní Šabatová, pan Dienstbier a samozřejmě další bojovník za lidská práva Kocáb nastěhují domů. A to pan Keller není v Bruselu dlouho. Nepotrvá dlouho a bude obhajovat i přínosy smlouvy TTIP. O Jiřím Šedivém, bývalém ministru obrany a bojovníkovi proti zájmům českého obranného průmyslu, jsme již psali. Generál Petr Pavel, jehož jsem si také kdysi vážil, sice přísahal, že bude bránit vlast, ale odchází spíše jako proamerický válečný politruk k tučnému korytu v NATO. Jak by dopadla vlast a její občané při válce s Ruskem ho evidentně nezajímá. A kolik dalších lidí za tučný peníz takto „obhajuje“ zájmy našich občanů v Bruselu. Zde stačí připomenout pana Teličku (kdysi ČSSD, Volkswagen, Bakala, dnes ANO), který pro nás „vybojoval“ takové přístupové podmínky do EU, že to vedlo k likvidaci části našeho zemědělství a závislosti na dovozu potravin. A s potravinami bude hůř. Neměli bychom zapomínat ani na českého eurokomisaře Füleho, absolventa sovětské vysoké školy pro diplomaty, který se podílel na rozdmýchání Majdanu. Zdá se, že koryta vlast nemají. A takoví lidé a další jim podobní čeští reprezentanti v Bruselu nás mají chránit před americkou smlouvou TTIP? Opravdu tomu někdo věří?

K čemu je nám dobrá EU s byrokraty, parazity a buzerací občanů? Když se podíváte na životopisy reprezentantů, počínaje „slavnou“ Mogheriniovou, jedná se o samé bývalé svazáky a levicové partajníky, kteří vyměnili ideje a občany za koryta. Obecně lze konstatovat, že polici v Bruselu, kteří až na výjimky nejsou nic jiného než omezení, bezcharakterní, hrabiví, nadutí a zkorumpovaní slouhové amerických, případně islamistických zájmů jsou největším nebezpečím pro vlastní občany. Druhá v pořadí je islamizace v režii bruselských politiků, ale řízená z USA. Teprve poté následují geopolitické zájmy USA, aktuálně válka na Ukrajině a smlouva TTIP. Americké vedení sice nemusíme mít rádi, ale oni prosazují zájmy svoje a svých občanů. Bruselští byrokrati také svoje zájmy a zájmy amerického vedení a jeho občanů. Kdyby reprezentanti občanů EU v Bruselu dělali to, co dělat mají, nemuseli bychom se o nebezpečích typu islamizace, války na Ukrajině, sebevražedných protiruských sankcích a smlouvě TTIP vůbec bavit.

Na Ukrajině to ovšem vypadá jako v Německu ve druhé polovině třicátých let minulého století. V řadě měst řádí bandy takzvaných majdanovců nebo neomajdanovců, případně členů takzvaného Pravého sektoru. Kdo je označen za separatistu nebo přítele Ruska je napadán, bit a ponižován, putuje do vězení a před tribunál, je mu rozkraden majetek či zlikvidována živnost či firma. Vyřizují se tak osobní účty a likviduje konkurence. O pravdu a spravedlnost se nikdo moc nestará. Aktuálně se tak děje především v Oděse. Naše, ale i evropská média o tom mlčí, protože mlčí americká. Vlastní názor už totiž dávno nemají, takže ukázkový eurodemokratický Nacht und Nebel. A to tu ještě nevládnou americká konsorcia a jejich TTIP. Někoho z vedení televize a redakcí platí oligarcha, jiného nezávislá americká neziskovka. Mluví se o tom veřejně, nikomu to nevadí.

Vzhledem k tomu, že se nepodařilo vyvolat válku s Ruskem, snaží se ukrajinské vedení zachránit situaci terorem a soudními procesy hodnými Stalina. Je třeba zamlžit realitu a ukázat na dosažitelného domácího nepřítele a vydat ho lůze, přesně podle stalinského návodu. Lidé na Ukrajině se totiž začínají hroutit pod náporem ekonomických „úspěchů“ současných demokratů. Ostatně téměř všichni z tamních vrcholových politiků byli kdysi nomenklaturní straníci v SSSR a donedávna nadšeně spolupracovali s Ruskem. To platí rovněž o nevelké skupině oligarchů, kteří jsou dnes zapřisáhlými nepřáteli Ruska a prezidenta Putina. Nelze se divit. Tam by nemohli rozkrást stát jako na Ukrajině. Fašistické živly a kriminální zločinci naverbovaní oligarchy do různých dobrovolnických praporů byli začleněni do pravidelných ozbrojených sil, takže budou pobírat plat ze zadlužené státní kasy. Stejně jako kdysi mnozí ordneři v nacistickém Německu. Odkud vzali oligarchové výzbroj a munici pro více než 20 000 těchto bojovníků se nikdo neptá. Zato se všichni demokraté zajímají o to, kdo a jak vyzbrojuje separatisty. Přitom Ukrajina je v katastrofální ekonomické situaci. Kdyby americké finanční skupiny neodkoupily část pohledávek, už by vlastně došlo ke krachu. Ale Ukrajina se bude hodit pro pěstění amerického klonovaného obilí pro Evropu v rámci TTIP, takže se jedná o dobrou koloniální investici. Přitom kolem 50 % exportu stále směřuje do Ruska, kde pracuje kolem tří milionů Ukrajinců. Protiruské sankce jsou jen pro blbé Evropany. Na ně dopadají nejen důsledky aktuálního poklesu exportu do Ruska z důvodu sankcí, ale rovněž snížené platební schopnosti Ruska při realizaci dalších projektů z důvodu Američany a Saúdy vyvolaného poklesu cen ropy. Opravdu je to celé jaksi paradoxní. A naši bojovníci za demokracii nad fašizujícím se vývojem na Ukrajině nějak mlčí. Že by jim docházely argumenty?

Když si nedáme pozor a budeme mlčet a volit, jak chtějí proameričtí mediální loutkáři, bude to u nás vypadat stejně. Kdo nesouhlasí s tím, že americké lejno voní, je agent Kremlu a nepřítel demokracie. Kdo nesouhlasí s TTIP je přímo zločinec. Vymývání mnohdy dutých hlav „nezávislými“ médii pokračuje a seznamy nepřátel se už sestavují. Hitler i Stalin by nad naší demokracií jásali.