Beseda se uskutečnila na faře naproti největšímu libereckému kostelu u svatého Antonína. Levicová ekonomka přednášela v sále vyzdobeném obrázky papežů, kardinálů, arcibiskupů a biskupů...

Na úvod si Švihlíková položila otázku, proč zrovna teď se snaží USA domluvit s Evropou na transatlantické smlouvě TTIP. „Jedna z úvah říká, že Spojené státy tím hledají cesty na oživení své ekonomiky. USA se nedaří zrovna ideálně a jsou dlouhodobě pod svým potenciálem,“ upozornila. Klasickým argumentem pro výhodnost této smlouvy je podpoření obchodu a investic. „Což může být dokonce i pravda,“ uznala. „Pak ale následují další slogany, že zvýší hrubý domácí produkt a podpoří nová pracovní místa. Což už je velký problém,“ domnívala se. „Volný obchod má mnoho různých dopadů. Záleží, kdy se to dělá, za jakých podmínek, jak jsou situované ty ekonomiky. Volný obchod ale není sociální nástroj. Nevede ke vzniku nových pracovních míst. Většinou je tomu právě naopak. Firmy se často v jeho důsledku slučují, a to vede k propouštění,“ konstatovala.

„Empiricky ani analyticky nelze říci, že uvolněním volného obchodu se nám všem povede blaze. V různých situacích najdeme různé výsledky,“ sdělila. V připravované smlouvě jde podle ní hlavně o míru regulace. „To, co ten stát považuje za dobré chránit. Evropská unie má ještě pořád nějaké zbytky norem v rámci ekologie a sociální ochrany. A ty jsou nesrovnatelné s tím, co je v USA,“ uvedla. A položila si otázku. „USA jsou iniciátorem toho jednání. Dělají to snad proto, že chtějí mít sociální ochranu jako v Evropě? Nebo touží mít ekologické normy jako v Evropě? Asi těžko,“ řekla ekonomka.

Investorská doložka ISDS je symbolem korporátního fašismu

Dalším z kritických bodů smlouvy je dle Švihlíkové to, co se skrývá pod nevinnou zkratkou ISDS. Což je investorská doložka zabývající se řešením sporů mezi soukromým investorem a státem. „Tahle doložka se intenzivně projevila v naftě. Ukazuje nám, co se stane, když si korporace začnou vytvářet pravidla na míru a dotlačovat stát do kouta. S tím, že nemůže měnit regulace – třeba sociální – protože by to mohlo ohrozit jejich budoucí zisk. Je pro mě symbolem korporátního fašismu,“ zdůraznila. „Znamená to, že soukromý investor může žalovat suverénní stát, pokud se mu zdá, že nějakým svým opatřením ohrozil jeho budoucí zisky. Třeba tím, že zavede zdravotní pojištění. Nebo řekne, tady se nebude těžit břidličný plyn. Či sdělí, že bude podporovat sociální zákonodárství a odbory,“ zmínila Švihlíková.

„Tohle všechno bude mít bezesporu vliv na budoucí zisky. A v tu chvíli může investor rozpoutat arbitráž a tři lidé rozhodnou, jakým způsobem se tento spor vyřeší. Určitě si dokážete představit, jakým způsobem toto může v praxi fungovat,“ zamyslela se. Když pak stát prohraje, platí obrovské částky. „Těch příkladů najdeme desítky a počet těch žalob neustále stoupá,“ vypozorovala.

Ilona Švihlíková

Nastává přesun moci k soukromým aktérům. Které nikdo nevolí, nehlídá a mohou kdykoliv utéct