Na konci 60. let minulého století vyrazili pražští vysokoškolští studenti ze strahovských kolejí naštvaně k Hradu. Už poněkolikáté na kolejích nefungoval proud a studenti nemohli během podzimních večerů studovat jinak než se svíčkou. Jednoho dne jim došla trpělivost a chtěli si postěžovat, jenže je brutální silou zastavila policie a studenti se zklamaně vrátili na koleje. A po padesáti letech se sešli, aby na tyto události zavzpomínali.
„Takže jsme se po padesáti letech sešli, vzpomínali, hodnotili a srovnávali. Pak jeden z kolegů připomněl nastávající výročí roku 1968 a ironicky poznamenal, že se těší, až mu mladí historici a publicisté vysvětlí, jak to tenkrát bylo, a co vlastně tehdy zažil. Jistý si byl pouze jedním – že o věcech, o nichž si my jako pamětníci povídáme, tam nebude ani slovo. Neodpovídá to základní tezi o tom, že rok 1968 byl bojem dvou frakcí uvnitř komunistické strany. Uvědomil jsem si, že má pravdu. A začal jsem přemýšlet o možných hlubších souvislostech. Příští rok slavíme také sto let od vzniku nezávislého Československa. Náš stát měl na okrouhlá výročí vysloveně historickou smůlu,“ konstatoval Bašta.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: mp
