„Schulz učinil do té doby z formální funkce tribunu svých extrémně levicových a ultrafederalistických názorů, při nichž se ježí vlasy hrůzou na hlavě i těm, kteří se jinak řadí mezi příznivce EU. Euroskeptikům a pravici pak byl Schulz vyloženě pro smích. Nyní se ježí vlasy hlavně německým voličům, neboť Schulz se po letech hodlá vrátit do domácí politiky. V pozici ministra německé vlády (sám by stál o post kancléře, který mu je naštěstí vzdálen) může napáchat daleko víc škody než občasným řečněním ve Štrasburku; a pocítili bychom to i my tady v Česku,“ podotkl Varyš.

Přesto se v Evropském parlamentu něco změnilo. Skončila desítky let trvající koalice Evropské lidové strany a evropských socialistů. Levicoví politici se navzdory dlouholeté dohodě rozhodli nominovat vlastního kandidáta na post předsedy Evropského parlamentu. A neuspěli. Ve čtvrtém kole se koalici lidovců, evropských liberálů a části pravicových reformistů podařilo předsedou EP zvolit Antonia Tajaniho. 

„Někdejší mluvčí Silvia Berlusconiho sedí v EP dlouho a díky dvěma mandátům v Evropské komisi má skutečně místo v Bruselu už dávno vysezené, od něj se žádných změn v dosavadním evropském kurzu dočkat nelze,“ varoval autor. Váha celé EU tím utrpí. Nová koalice evropských lidovců, liberálů a Evropských konzervativců a reformistů nemusí být příliš stabilní. Člen této frakce Jan Zahradil (ODS) totiž dává najevo, že nehodlá hlasovat pro matadora, jako je Tajani. Už tak málo akceschopný Evropský parlament bude ještě méně akční. Bude paralyzován.

Varyš má za to, že by měli evropští lidovci vzít rozum do hrsti a pokusit se ještě o jednu změnu – sesadit stávajícího šéfa Evropské komise Jeana-Clauda Junckera. „Ale právě oni by měli vědět, že pokud se chtějí zachránit, mohli by změnu předvést aspoň marketingově: nahradit současného šéfa komise někým dynamičtějším, mladším a charizmatičtějším. Pro začátek,“ uzavřel Varyš.