„Kdysi někoho napadlo vyvážet z Evropy do Afriky sušené mléko ve velkém a skoro zadarmo. Vyvážející vypadal jako zachránce světa. Jenže ono se ukázalo několik háčků. Vesnické africké obyvatelstvo nějak nevědělo, co si s tím bílým práškem počít, a navíc se množily případy hromadných vážných střevních a žaludečních potíží způsobených intolerancí domorodců k laktóze – mléčnému cukru,“ uvádí Jakl příklad, aby poukázal na to, že ani stravovací zvyklosti lidí po celém světě nejsou univerzální.

Podle Jakla je samozřejmé, že někdy někdo něco nedomyslí a stane se malér jako právě v případě sušeného mléka v Africe. Ale nemusí tomu prý tak být vždy. „Často však nejde o nedomyšlenosti, ale o kulturní a civilizační necitlivost. Myslíte, že je citlivé vnucovat například uprostřed Afriky nějakou potravinu (nebo třeba hygienické či drogistické potřeby) všudypřítomnou agresivní reklamou, na které příslušný produkt prezentuje blondýna se svou blonďatou rekvizitou, tedy roztomilou bílou holčičkou?“ ptá se Jakl.

„Anebo myslíte, že je citlivé vnucovat někde uprostřed muslimské Arábie opalovací krém všudypřítomnou agresivní kampaní, v rámci které v každé vsi narazíte na billboard bělošky v bikinách, lesknoucí se po celém polonahém těle olejíčkem s faktorem třicet?“ dotazuje se Jakl dál s tím, že v takovýchto případech jde dokonce o agresi, aroganci a vnucování ideologie.

Na takovou necitlivou reklamu podle Jakla nakonec doplatí ona konkrétní firma. „Svým zákazníkům, jejichž zvyklosti nejen nerespektuje, ale snaží se je přeučit, se zhnusí a nic jim pak neprodá. Neměla respekt k prostředí, ve kterém chce komunikovat svou produkci, pohoří na tom. Nechytne se. Neuspěje.“

Takovéto převýchovné kampaně západních společností mohou být prý dokonce kontraproduktivní a nebezpečné. „Společnost, kobercově bombardovaná cizorodými kulturními a etnickými vzorci v reklamách, se začne intuitivně bránit, začne cítit odpor vůči vetřelcům, protože právě jako vetřelce bude africká vesnice onu veselou blondýnku vnímat. A místo aby kampaň sloužila k toleranci a k zesamozřejmění faktu, že svět je pestrý, vzbudí alergickou reakci. Reakci s kdovíjakými následky.“

„Domyslel to někdo?“ ptá se na závěr své úvahy Jakl.