Hosté nedělních Otázek Václava Moravce České televize se shodli na tom, že pod Českem se nachází šest procent světových zásob lithia, především pod Krušnými horami. Geolog Cílek konstatoval, že stát zaspal, když uvažoval, či spíše neuvažoval, jak s tímto obrovským pokladem naložit. Důrazně také varoval před tím, aby naši rudu vytěžila nějaká zahraniční firma, vyvezla ji ven a my jsme si pak kupovali nějaké hotové výrobky. Měli bychom usilovat o to, abychom lithium zpracovali u nás.

„Já to vidím třeba u diskusí o vodě. Na besedy chodí lidé, kteří říkají, že se voda zprivatizovala a nám už v Česku nezbylo nic. A teď bychom jim dali ještě lithium. Hněv lidu narůstá u věcí, u kterých jsme si mysleli, že jsou zapomenuté,“ varoval Cílek.

Surovina budoucnosti

Lithium lze získat povrchovou těžbou, hlubinou těžbou nebo i zpracováním odpadu ze starších těžeb. Jaromír Starý však také varoval, že vytěžení a zpracování lithia je velmi náročné a v tuhle chvíli nelze říct, kdo a kolik by na tom mohl vydělat. Cílek dal kolegovi v zásadě za pravdu, když upozorňoval na to, že pro zpracování lithia na našem území bychom museli vybudovat složitou infrastrukturu. Toto uznal i Kavina, jen obratem dodal, že lithium je surovinou budoucnosti, protože v lithiových bateriích bude možné dlouhodobě uchovávat energii.

Rozjezd těžby či zpracování lithia je proces na několik let – pět až šest let. Celý proces navíc záleží na vývoji cen lithia, případně na rozvoji nových technologií, které složitý proces zjednoduší. „Proto bych navrhoval rozjet ten projekt v menším měřítku, např. zpracováním těch odpadových hald ze starší těžby,“ doporučil Cílek.

Kavina prozradil,  že konkrétně na Cínovci leží asi dva tisíce tun lithia. „Na tom Cínovci jde asi o dva tisíce tun lithia, které by bylo možné zpracovat za pět až deset let,“ je přesvědčen zaměstnanec ministerstva průmyslu.

Světovou lithiovou velmocí je Austrálie, kromě toho se ale těží také v Argentině a deset procent produkce pochází z USA. Otázkou také je, co uděláme s dalšími vzácnými horninami, s nimiž se zatím příliš neobchodovalo, ale v budoucnu pro ně možná najdeme nějaké využití.

Uran si nechme na později

Česko má také solidní zásoby uranu, ale stát prozatím nepočítá s jeho využitím. Podle Cílka je to jen dobře, protože postupem času na nás bude stále víc doléhat klimatická změna, se kterou si budeme moc poradit energetickým mixem počítajícím s jadernou energií a využitím energie z větru či slunce. Než budeme nový uran těžit, měli bychom také řešit otázku, kam uložíme jaderný odpad. Cílek by byl nejraději, kdyby se skladoval u Temelína. Zdůrazňuje ovšem, že jde jen a pouze o jeho soukromý názor, který není v souladu s politikou státu.