Když už se stane, že vás v cizině někdo unese, nejprve je třeba v maximální možné míře spolupracovat. I únosci jsou totiž nervózní a jakýkoli neuvážený pohyb či akci by si mohli špatně vyložit a třeba vás i zabít. Když se únosci zklidní, je dobré se občas jemně postavit na odpor, aby i zločinci věděli, že je sice nijak neohrožujete, ale ještě jste se nevzdali všech svých práv.

„Třeba si řeknete o vodu, oni vás kopnou, že vám vodu nedají, tak chvíli počkáte a řeknete si o vodu znovu,“ prozradil Dolník. Únosci jsou motivovaní se o vás starat, pokud chtějí dostat zaplaceno. To rozhodně neznamená, že se má unesený jako v bavlnce. Spíš naopak. Ale většinou to stačí na to, aby přežil. „Často ale taky dochází k mučení během výslechů, sexuálnímu násilí či cílenému šikanování a násilí ze strany jednotlivých hlídačů,“ varoval.

Může vás ale trochu uklidnit vědomí, že mrtvý rukojmí nemá žádnou cenu. Abyste zvýšili svou naději na přežití, mluvte s únosci, vyjednávejte, tím lze také získat čas na přípravu nějaké akce. Bohužel nikdy nelze vyloučit, že vyjednávání nepovede ke kýženému cíli. Přesto je dobré zkusit vyjednávat. V ruském Beslanu před několika lety odmítli tamní představitelé státní moci vyjednávání a skončilo to masakrem.  

Musíme si prý také zvyknout na to, že v Evropě někdy dojde k teroristickému útoku. Uděláme prý nejlépe, když tím naše životy necháme ovlivnit co nejméně, protože jinak vlastně plníme to, co si teroristé přejí. „Ne rušit zažehnutí stromu na Staroměstském náměstí. Kdyby se ten týden odpálili tři sebevražední útočníci v metru a na Hradě, tak to pochopím jako reakci, ale že máte útok v Paříži, ... my dáváme váhu tomu terorismu vlastním strachem, bohužel,“ uzavřel.