Počátkem roku iniciovalo hnutí Nezávislí petici, kterou chce dosáhnout změny volebního zákona o volbách do zastupitelstev obcí a měst tak, aby v těchto zastupitelstvech usedli lidé, kterým dají voliči nejvíce hlasů. Petici podpořila již nejen řada starostů, ale i bývalá senátorka Jana Juřenčáková, předsedkyně Sdružení místních samospráv, či Svaz měst a obcí. Kolik podpisů je tak nyní pod peticí? A především, domníváte se, že s peticí uspějete u zákonodárců? Kdy za nimi půjdete?

Pokud jde o petici, nejsme nyní schopni říct počet podpisů, protože archy stále kolují Českou republikou. Víme, že se podobná změna legislativně nestihne pro tyto komunální volby, a proto se soustředíme spíše na množství podporovatelů petice a dali jsme si horizont jednoho roku. Pak petici uzavřeme, doplníme pravděpodobně vlastní návrh zákona, popř. spolu se Svazem měst a obcí a Sdružením místních samospráv. Jde nám o kvalitu návrhu – přímá volba zastupitelů je jediná spravedlivá. Přepokládáme, že to bude v první polovině roku 2015. Každý den se nám ozývají obce i města, takže nyní se soustředíme na distribuci archů a komunikaci se zástupci obcí. Ten zákon by mohl velmi zvýšit kvalitu i autoritu zastupitelstev. 

Vláda také nedávno zamítla návrh zákona o referendu, nejprve hnutí Úsvit a poté KSČM. Do konce roku chce ale předložit vlastní. Domníváte se tak, že bude zákon v tomto volebním období schválen? A byla byste Vy osobně pro?

Referendum dnes prosazované je jen populistický příslib, a podle mého názoru nikdo nepočítá s tím, že bude přijat. Nebo si umíte představit referendum o daních a výši důchodu? Vždy budou muset být výjimky, nebo by si lidé v referendu rozhodli, že se jim rozdá státní rozpočet. Byla bych pro referendum, ale ne tak naivně prosazované, jako je tomu dnes. Navíc v době, kdy chodí hlasovat s bídou polovina lidí, je to stejně nepříliš spolehlivá metoda. Víte, co je podstatnější než referendum? Vzbudit v lidech zájem o veřejný život – což vidím za stávající situace jako velmi těžko splnitelný úkol. Veřejný život, chcete-li politiku, považují lidé za něco degradujícího, ponižujícího, a nelze se divit, pokud vládu pokládá milenka zamilovaného premiéra zneužívající rozvědku. I jasné lumpárny politiků procházejí bez trestu. Sama už nějakou dobu zvažuji, zda není politické prostředí pro mne profesně degradující a zda z něho nemám odejít. A to jsem člověk, kterého politika bytostně zajímá a orientuje se v ní. Co pak ti ostatní?

Ještě se zastavíme u Tomio Okamury. Dle vašich slov zradil po roce voliče svého senátního obvodu, když se na ně vykašlal a kandidoval do sněmovny. On sám ale naopak tvrdí, že kandidoval proto, že jako senátor neměl dostatek pravomocí naplnit sliby, které dal voličům. Jak byste jej tak hodnotila jako poslance?

No, pan Okamura je hlavně dobrý bavič. To mu jde, a možná i takoví lidé do politiky patří, abychom se až tak nenudili. Jako senátor byl pro svůj obvod solitér a mohl dělat mnohé. Jako poslanec neudělá nic, což on ví, proto lidem slibuje referendum bez výjimek - může být klidný, že mu jej nikdo nikdy nepodpoří. Pokud je navíc pravdou zveřejněný údaj, že jde o osmičlennou (!!!) stranu, která teď bude dostávat z našich daní miliony za hlasy, tak se obávám, že to byl ten hlavní cíl. Jako senátor by měl jen statisíce, jako poslanec za mandáty má miliony pro osm lidí. Ty peníze vytáhl z našich kapes. To nakonec i ten smích přejde. Tedy můj názor – pan Okamura je chytrý muž a převezl svým opravdu zvládnutým marketingem voliče. Je to ale věc vkusu – raději budu jen komunálním politikem, anebo ani to ne, než lidem lhát. Pro mne neplatí „účel světí prostředky“.

Patříte mezi kritičky schváleného zákona o vyrovnání s církvemi. Revize tzv. církevních restitucí byla také jednou z priorit ČSSD. Jak byste nyní hodnotila její kroky ve vyjednávání s církvemi?

Chtěla bych zdůraznit, že mám řadu přátel mezi věřícími lidmi a jsou to většinou lidé velmi vzácní – hlavně v této době. Ale já víru a církev odlišuji a myslím si, že pokud jde o majetky, nemá to s vírou nic společného. Zajímám se o historii, a proto vím, že požadavky církve nemají co dělat s právem. Jen s politikou. Nechápu, jak jedna úzká skupina lidí privilegovaně a na náš úkor získá to, co kdysi v dávné historii nabyla velmi sporným a někdy až nemorálním způsobem.  Vzniká nám tady nová oligarchie, z majetků nebudou mít prostí věřící vůbec nic. Vím, že budu nyní mluvit tak trochu proti své profesi, protože to, co řeknu, je z hlediska práva hodně odvážné, ale já bych nevyjednávala, já bych ten zákon zrušila. Církev by se musela soudit, a u soudů by se přišlo na to, které majetky skutečně byly tzv. ukradeny a které ne. Dobrovolně bych nedala nic. Možná je to ovlivněno i tím, že žiji ve městě, které v historii figurovalo v čarodějnických procesech, na našem území byl upálen děkan Lautner, film Kladivo na čarodějnice je o Velkých Losinách a o nás, o Mohelnici. Hodně jsem se tomu tématu věnovala už v době studií a církev, která chce ty majetky, je pro mne právě tato církev. Demagogická, lačná peněz, pokrytecká… Víru spojuji s lidmi jako je současný papež František, s mými věřícími přáteli... Zkrátka proto mi spojení církev a mamon nejde dohromady a zákon o církevních restitucích je pro mne jeden z nejhorších po Listopadu vůbec. Krádež za bílého dne na nás všech. Včetně skutečně věřících.

A překvapily vás naopak nejen jako právničku, ale i jako starostku, nějaké požadavky církví? A ovlivní nějak navrácení majetku církvi i situaci ve vašem městě? Měli jste zablokované některé pozemky?

Jak už jsem vyjádřila, pro mne je zákon nepřijatelný historicky i morálně. Jako právnička odsuzuji odlišný a tím protiústavní přístup k restituentům obyčejným a k církvi - o finančních náhradách si mohli ti obyčejní nechat jen zdát. Proč finanční náhrady naopak dostávají církve? Pro mne typický příklad nemorálního zacházení s restituenty je například rodina Petrofových – výrobce klavírů. Neskutečné, co podstoupili, aby znovu oživili ukradený podnik, a co je to stálo peněz. Mají smůlu, že nejsou církev. To mi prostě vadí. Jako město máme také ve svém katastru církevní pozemky. Ale také máme v parku pomník děkana Lautnera, kterého církev upálila. V Mohelnici nenajdete moc příznivců církevních restitucí. Ale to se týká celé ČR. Je to zákon proti lidu této země ve prospěch úzké skupiny lidí, která patří do středověku. Nehovořím o víře, zdůrazňuji. Hovořím o církvi obalené ve zlatě. Pokud nenajde tato vláda odvahu ten zákon prostě zrušit. Možná zde by mohlo být to referendum. Lze za nezákonnou označit vůli lidu? A byla by to škoda způsobená státem? Ne. A tady by byla účast devadesátiprocentní. To bych přála vládě, aby k tomu našla odvahu.