Voliči v poměru hlasů 52 ku 48 rozhodli o tom, že Británie po třiačtyřiceti letech opustí EU a vydá se po vlastní ose. Co výsledku říkáte?

Je mi to obrovský líto. Nedá se s tím samozřejmě nic dělat, jiná varianta není, musíme referendum respektovat, přes to nejede vlak. Je potřeba se na novou situaci připravit, aby se co nejméně dotkla jak Velké Británie, tak Evropské unie. 

Zřejmě i pro vás to byl šok…

Neočekával jsem takový výsledek. Věřil jsem, že Velká Británie zůstane v Evropské unii. Byl jsem jeden z těch, kteří si setrvání hodně přáli.

Pojďme k aktuálním vyjádřením. „Co tě nezabije, to tě posílí.“ Těmito slovy zakončil své vystoupení před novináři v pátek dopoledne stálý předseda Evropské rady Donald Tusk. Je tedy naopak naděje na posílení?

Velká Británie byla v Evropské unii, ale svým způsobem nebyla. Britští poslanci patřili v Evropském parlamentu k nejlínějším poslancům. Řada z nich tam ani nedojížděla, neměli snahu cokoli dělat. Paradoxně situace může EU posílit, protože takové zůstávání na půl… Pro obě dvě strany se může objevit i řada pozitiv. Teď se na situaci možná díváme negativně, ale nakonec třeba historie ukáže, že to bylo nejlepší rozhodnutí. Ano, jedeme dál a pojďme se bavit o tom, že sedmadvacet států bude dál spolupracovat. Je také potřeba se podívat na to, kam jsme se s integrací dostali, a začít s reformami Evropské unie. To, jak je dnes řízená, je neakceptovatelné.

Tusk označil výsledek referenda stejně jako řada dalších za historický okamžik. Navíc zmínil: „Je jasné, že to není okamžik pro hysterické reakce. Jsme připraveni i na tento negativní scénář. EU je projektem, který se s tím umí vypořádat.“ Věříte tomu? „Skutečně jsme připraveni hájit jednotu sedmadvacítky?“

Určitě. Já si spíš myslím, že to bude mít negativní konotace na samotnou Velkou Británii. Izoluje se a teď se bude řešit i otázka skotského referenda. Za poslední dva měsíce jsem jednal s představiteli Gibraltaru, kteří chtějí samostatnost nebo připojení ke Španělsku. To jsou další věci, které mohou mít vliv. Situace nebude mít jen vítěze, ale i poražené. Proces bude dlouhodobý. Nakonec z toho možná vyjde jiná, ale paradoxně posílená Evropa.

Každopádně Velká Británie se nás například zastávala, když jsme žádali o členství v EU, byla to druhá nejsilnější ekonomika v EU. Situace bude mířit k naší ještě větší závislosti na Německu, která je už teď ekonomicky dost velká…

Německo je motorem evropské ekonomiky. Musíme bohužel říci, že zadlužená Francie, Španělsko, Řecko, Itálie těmi motory nejsou a nikdy nebyly. Britsko-německá ekonomika táhla ostatní státy Evropské unie. Británie je lídr Unie v inovacích, v oblasti nakládání s pitnou vodou, meliorací, přípravy na změny v globálním oteplování. Teď si musíme sednout a vzít si ze vzájemných kontaktů to nejlepší. Británie bude s námi dál spolupracovat, jen na jiné bázi. Nechal bych přejít emoce a sedl si pragmaticky ke stolu. 
A skutečnost, že se nás Británie zastávala a chtěla nás? Možná i to posílilo větší euroskepticismus. Pokud by se neuspěchaly některé kroky s přijetím nových států, tlak na co největší rozšíření, pak by možná nebyly snahy odejít tak silné.

Vraťme se k vnitropolitické situaci Velké Británie. Pozice premiéra Davida Camerona je vážně ohrožena. Vyloučeny nejsou ani nové volby. Ustojí Cameron brexit?

Ne. Myslím si, že přijde s rezignací. Prohrál. Navíc, pokud by po brexitu on jednal za Velkou Británii, nepůsobilo by to dobře a jen zvyšovalo emoce. Je potřeba, aby došlo k hlavní změně. Nemyslím si, že by měl být premiérem Boris Johnson, který už v kampani prokázal, že je poměrně velký lhář. Měla by nastoupit britská ministryně vnitra a převzít konzervativce. A pak se postupně vyjasní, co dál.

Už padaly komentáře, že bychom měli jít směrem vícerychlostní Evropy, ale také přimknout se k pevnému jádru. Teď si vezměme pro a proti obou variant. 

Já jsem osobně pro to, abychom se přimkli, dali více peněz na stabilizaci, aby EU nevypadala, že nevíme co a jak. Prioritou by mělo být propojení železnicemi, silnicemi, dálnicemi. Zaostáváme a musíme na situaci reagovat. Vícerychlostní Evropa – když budeme přijímat další státy, především Balkánu, a někteří chtějí přijmout Ukrajinu – v tuto chvíli není realizovatelná. Musíme být posílení především dovnitř, jinak se EU rozpadne a projekt nevydrží.

Právě v den referenda předseda Evropské komise Juncker řekl, že už si Británie vyjednala dost výjimek a takhle to dál nepůjde. Britové také zaznamenali určité náznaky od královny. Jednoduše řečeno: „Kdo za to může?“

Británie byla opravdu skeptická. Za posledních deset let, když jsem sledoval jejich politiku, jednal s Brity, byli si vědomi toho, že jsou poměrně bohatí, mají vysokou životní úroveň. U řady Britů převážila vlastní hrdost. V kampani řada lidí, kteří se vyslovili pro vystoupení, reflektovala situaci tak, že se vymezí vůči Německu, což je pozůstatek druhé světové války. Jednání Britů bylo iracionální. V poslední den, že by ale rozhodování ovlivnil nějaký výrok, to si nemyslím. Řada Britů dala na emoci, že díky vystoupení z EU se jim povede třeba lépe. 

Premiér Bohuslav Sobotka okomentoval výsledek britského referenda tak, že není koncem světa, natožpak Unie. Ta se podle předsedy vlády musí rychle změnit a minimalizovat negativní důsledky pro občany EU i České republiky.  Jak my pocítíme důsledky referenda a jak rychle?

Velmi rychle. Už v létě. Řada našich firem zvlášť v oblasti automobilového průmyslu vyváží do Velké Británie a libra se propadla. Navíc nemusí mít ošetřené kurzové rozdíly. Na to navazuje i nechuť firem investovat v ČR. Na podzim se situace může projevit i zvýšenou mírou nezaměstnanosti a dalšími faktory, které mohou ve spojení s nejistotou na území EU vyplynout. Do čtvrtka byla Evropská unie vnímána jako jeden z ekonomicky nejstabilnějších regionů na světě. Po dnešním referendu to může u řady investorů způsobit, že se začnou obávat o své investice a buď je zmrazí, nebo zpomalí.