Celou debatu odstartoval Kesudis, když připomněl vyjádření libyjského diktátora Muammara Kaddáfího na shromáždění OSN v roce 2009. „Kaddáfí na místě roztrhal chartu OSN a řekl mnoho věcí, za které sklidil aplaus na arabské straně. Řekl, že způsoby, jakým se utvářejí mezinárodní vztahy, neodpovídají chartě OSN, podle které by si všechny státy měly být rovny. Prohlásil, že nebude respektovat uspořádání, kdy některé země mají právo veta a jiné nikoliv,“ sdělil Kesudis a podotkl, že za dva roky na to byl svržen, a vyjádřil domněnku, že jeho odstranění bylo úmyslné.

Kesudis: Kaddáfího odstranili úmyslně

Tomáš Krystlík odvětil, že jde o vyjádření hodně přitažené za vlasy a pravděpodobně to tak nebylo. „OSN přeceňujete, v podstatě je to bezzubá organizace už od svého počátku. Arabské státy mají ten problém, že dokud tam neuplatníte násilí, tak tam nebude klid.“ Kesudis odporoval s tím, že relativní klid tam byl, dokud byli Husajn či Kaddáfí u moci. Jakmile však došlo k odstranění vlády, s výjimkou Tuniska je všude zmatek, nikdo neví, s kým má jednat, funguje zde několik vlád a skupin, ať už náboženských či mocenských, které mezi sebou bojují.

Dále prohlásil, že Kaddáfí udělal něco, co udělat neměl, Rusové mu nepomohli, a kdykoliv se v historii objevil někdo třetí, Rusko i USA ho „smázly“. Krystlík odporoval s tím, že kdyby bylo odstranění Kaddáfího účelové, proč to udělali po roce 2009? „Američané vědí, že ze strategického hlediska je lepší udržení klidu pod diktátorem, než dosadit ihned zmatek. Ukazuje se to například na případu Arabského jara, kde nastaly zmatky ještě horší, než to bylo předtím,“ uvedl. Michal Kesudis však dále upozorňoval, že mocnosti jako Spojené státy, Čína či Rusko nejsou jeden klan, jeden monolit. Tyto klany mají podle Kesudise vlastní různé zájmy, které nemusejí být shodné se zájmy národa.

„My bychom chtěli mír, ale klany chtějí válku, protože na ní vydělávají. Příkladem je svržení Kaddáfího, čímž Katar získal kontrolu nad libyjským exportem ropy do Evropy a spolu s Francií a Itálií určité podíly v lybijských firmách, které těží ropu. Do té doby šly peníze do státní kasy nebo na nějaké jiné fondy. Teď už na tom rýžuje někdo jiný a ten někdo neměl zájem, aby Kaddáfí přežil nebo byl v jeho zemi mír. V Americe vidíme dlouhodobou politiku tímto směrem. Kaddáfí řekl jednu věc, která je pravdivá. Existuje skupina dominantních států, vesměs jsou to bývalé koloniální mocnosti, které jsou zároveň mateřskými zeměmi těch velkých globálních monopolů, jež pak nutí stát, aby jednal nějakým způsobem. A jednají tak, že udržují současný stav násilím podle toho, jak potřebují,“ vyjádřil svůj postoj Kesudis, a diskuse se tím stočila i ke zbrojení.