„Americká média kritizovala Evropany, že nejsou schopni zastavit humanitární krizi ve Středozemním moři, kde se snaží zoufalí Libyjci uprchnout ze své země postižené válkou. Novináři však zapomínají na to, jak libyjská krize začala. Včetně toho, že do ní byly zapojeny tehdejší ministryně zahraničí Hillary Clintonová a velvyslankyně USA při OSN Samantha Powerová. Před čtyřmi lety bylo mezi politiky ve Washingtonu v módě hovořit o zodpovědnosti za libyjský lid, kterému prý hrozilo vyhlazení šíleným Kaddáfím. Původně mělo jít pouze o zásah v bezletové zóně, nakonec však byl svržen stávají režim,“ připomíná Parry.

Podle Parryho nemusel Kaddáfí vzbuzovat přílišné sympatie, ale jeho varování před islámskými teroristy se mělo brát vážně. „Američtí novináři i politici bohužel naprosto ignorovali skutečnost, že východní Libye byla skutečně líhní islámského radikalismu, odkud se rekrutovali bojovníci proti americké armádě v Iráku, často pod praporem al-Káidy. Kaddáfího slova však byla zesměšňována. Lhostejno, že byla fakticky potvrzena zprávou analytiků Josepha Feltera a Briana Fishmana z Centra pro boj proti terorismu ve West Pointu. Ve zprávě bylo konstatováno, že právě z této oblasti přichází do Iráku velké množství sebevražedných atentátníků, kteří mají na svědomí životy mnoha amerických vojáků,“ upozorňuje Parry.

celý text v angličtině si můžete přečíst ZDE

Drtivá většina libyjských bojovníků dle zjištění obou analytiků pocházela se severovýchodu země a už tehdy oznámila zdejší Libyjská islámská militantní skupina (LIFG), že se připojila k al-Káidě. Experti rovněž nepochybují o tom, že někteří klíčoví vůdci al-Káidy působící v Pákistánu jsou rovněž libyjského původu. „Dokonce i The New York Times, Washington Post a další mainstreamová média vzala v průběhu podzimu 2011 na vědomí přítomnost islámských radikálů v zemi. To už však bylo pozdě a diváci po celém světě mohli vidět záběry, na kterých zdivočelý dav usmýkal 20. října 2011 Kaddáfího k smrti. Clintonová tehdy veřejně žertovala, že Američané přišli, viděli a Kaddáfí zemřel,“ píše Parry.

O necelý rok později však dle Parryho Clintonovou žerty přešly. Islámští teroristé 11. září 2012 obsadili americký konzulát v Benghází, kde zavraždili velvyslance Christophera Stevense a další tři diplomaty. „Libye se stala jen několik málo měsíců po svržení Kaddáfího živnou půdou pro násilí a nenávist mezi různými radikálními frakcemi islamistů, kteří soupeřili o ovládnutí země. Letos na konci února britská BBC hlásila, že Islámský stát získal značný vliv v mnoha libyjských městech, což si vyžádalo letecké údery ze strany Egypta. O něco dříve bojovníci Islámského státu na libyjské půdě sťali hlavy 21 egyptským koptským křesťanům, které před tím unesli. V únoru bylo také zabito asi 40 lidí v důsledku bombového útoku ve východolibyjském městě al-Qubbah,“ zmiňuje Parry.

„Pro Hillary Clintonovou, Samanthu Powerovou a jim podobné by měly být události v Libyi dostatečnou lekcí. Liberální intervencionisté a neokonzervativci si však žádné ponaučení, bohužel, nevzali. Nedlouho poté chtěli v rámci údajných obav z humanitární katastrofy změnit režim v Sýrii, přesto mnohé z nich nezneklidňuje neblahý osud etnických Rusů žijících na Ukrajině, Palestinců v pásmu Gazy či Jemenců umírajících pod saúdskými leteckými údery ve své zemi. Na svoji propagandistickou roli jako mávnutím kouzelného proutku zapomněla i mainstreamová média, jež podporovala svržení Kaddáfího režimu před čtyřmi lety. Místo sebereflexe jsou média plná kritiky a odsuzování Evropanů za jejich neschopnost předcházet tragédiím, jaká se stala 900  Libyjcům, kteří chtěli opustit svoji válkou rozvrácenou zemi,“ uzavírá Parry.