Podle Jakla by prezident Janukovyč nejspíš asociační dohodu s Evropskou unií podepsal i bez událostí na Majdanu, potřeboval ale svým voličům ukázat, že nehájí národní zájmy příliš slabě. Během měsíce by se v dohodě změnily dvě či tři slova a všichni by byli spokojeni. „Jenže ustoupení od toho podpisu se ukázalo jako skvělá záminka k rozvrtání ukrajinské rovnováhy, takže vnější síly, které o toto rozvrtání měly zájem, po té příležitosti skočily,“ myslí si Jakl.

Ten si zároveň myslí, že revoluce na Ukrajině byla Západem podporována nejen morálně, ale i finančně. „Bylo by naopak naivní myslet si, že silné zájmové skupiny neexistují a že své zájmy nehájí i touto cestou,“ myslí si. Na druhou stranu však podle něj na Ukrajině skutečně existovala silná společenská nespokojenost, takže za převratem nelze vidět pouze západní peníze.

Rozhovor s Ladislavem Jaklem ZDE

Události posledních dnů a nadšená podpora revolucionářů vyvolává vzpomínky na tzv. „arabské jaro“, kdy se vážně mluvilo o nastolování demokracie západního střihu, které ale poté nenastalo vlastně nikde. „Někteří naivové, sociální inženýři, notoričtí interventi a vývozci dobra se nepoučili a tyhle chyby dělají a budou dělat pořád dokola,“ myslí si Jakl. Upozorňuje však, že kromě nich revolucionáře podporují i lidé, kteří zcela nepokrytě chtějí dané země destabilizovat.    

Hlavní nebezpečí ale Jakl vidí v tom, jak jsou dnes odmítáni lidé, kteří vůči hlavnímu proudu mediálního třeštění chtějí předložit alespoň trochu střízlivější alternativu. Navíc se v tomto směru situace výrazně zhoršuje. „Ve vzduchu visí pogromistické a lynčovací nálady vůči všem, co si zachovali chladnou hlavu a vidí věci v proporcích. A jsou lidé, kteří tyhle nálady bez ohledu na důsledky rozpumpovávají,“ varuje bývalý poradce prezidenta Klause.

Ten se navíc obává, že právě toto „utažení šroubů“ a posílení názorové jednoty bylo významným záměrem eskalace ukrajinské krize.