Podle Fischera západní země vědí, že se zatím úplně neobejdou bez ruského plynu a ropy. A Rusko zase ví, že potřebuje ze Západu dovážet špičkové technologie a výrobky s vysokou přidanou hodnotou, které se v Rusku nedaří vyrobit.

„A tak vcelku snadno zakáže dovoz některých (!) potravin, protože to ani jednu stranu nebude příliš bolet,“ domnívá se komentátor s tím, že to, že Rusko nyní vyrukovalo s mírnou symbolickou reakcí, by mohlo naznačovat, že „časem bude přece jen vstřícnější i na nešťastných ukrajinských bojových polích a že naděje na konec konfliktu nemusí být tak naivní a marná“.

Západní sankce Putina zaskočily

Komentátor Adam Černý na jiném místě téhož listu tvrdí, že západní vzkaz na sestřelení malajsijského letounu nad Ukrajinou musel Putina zaskočit. Podle Černého si ale ruskou protireakci lze vykládat dvěma způsoby. Optimisté podle něj budou tvrdit, že nařízení zakazující dovoz některých potravin ze západních zemí jsou minimem nutným k zachování tváře. A tedy nepřímo gestem dokazujícím, že začíná převažovat nechuť hrotit konflikt do krajnosti. „Pesimisté naproti tomu zdůrazní řeči velvyslance Kremlu v Radě bezpečnosti OSN o 'humanitární intervenci' a soustředění nejméně dvaceti tisíc vojáků těsně za ukrajinskou hranicí, takže invaze je na spadnutí,“ píše Černý.

Zastánci obou způsobů mohou sice vršit další argumenty, ten nejdůležitější ale schází. A to ten, že Putin zatím nepojmenoval konečný cíl své politiky na Ukrajině. „Jistě to není jen zábor východních regionů v krymském stylu,“ podotkl komentátor.

Závěrem uvádí, že nelze vyloučit, že řeči velvyslance Moskvy v Radě bezpečnosti OSN o „humanitární intervenci“ nejsou jen řečmi. Západ by prý měl myslet i na možnost, že Rusko nakonec intervenci na východě Ukrajiny skutečně provede.