Silvestrovské události v Kolíně, Hamburku, ale i v Rakousku zase o něco jednoznačněji ukázaly, že to, co kancléřka slyší ze všech stran a skoro ze všech politických pozic, je pravdou: Jasné stanovení horní hranice pro počty běženců, zásadní a přísné potrestání žadatelů o azyl, když přestoupí zákon a nerespektují společenské normy, o zpřísnění pravidel při vyřizování žádostí o azyl ani nemluvě, pružnější a silnější financování spolkových republik, větší podpora spolkové vlády spolkovým zemím.

Sebevražedný atentát v Istanbulu, při kterém zemřelo 8 německých turistů a 15 dalších lidí je těžce zraněno, kdy turecká policie potvrdila, že se jedná o syrského běžence, který přišel do Turecka 5. ledna s jednoznačným záměrem spáchat tento čin, rozhodně nepřispívá pozitivní atmosféře v Německu. Naopak.

Ani ve vlastních řadách nemá kancléřka stoprocentní podporu. Petice se 40 podpisy parlamentních poslanců CDU/CSU z 311 žádá uzavření hranic pro běžence tak, aby při ilegálním vstupu do Německa přes třetí země byli ihned vráceni, jak to požaduje paragraf 18, odst. 2 azylového zákona. Na zasedání poslaneckého klubu 26. ledna by měli poslanci o těchto požadavcích jednat. Christian von Stetten, jeden z poslanců, sbíráním dalších podpisů chce otevřít cestu k možnosti hlasování. Šéf klubu CDU/CSU Klauder tvrdí, že většina poslanců je k petici zdrženlivá. Do Německa přišlo v loňském roce okolo 1,1 mil. běženců. Německo by mělo podle generálního sekretáře CDU Petera Taubera denně deportovat 1000 žadatelů o azyl. Každý den se v Německu projednává asi 2000 žádostí. V podstatě tedy každý druhý by měl být deportován.

Bavorský ministerský předseda Horst Seehofer je zastáncem jasných, přímých slov. Se svojí kritikou politiky „otevřených hranic“ měl se spolkovou kancléřkou Angelou Merkelovou nespočet ostrých názorových výměn. Jejich vzájemný, často vyhrocený vztah je všeobecně znám. Seehofer kancléřku rozhodně nešetří. Naposledy diskuze vzplály, když Seehofer navrhoval jako reálné číslo horní hranice příjmu okolo 200 000 uprchlíků ročně. Tak, aby došlo k řádnému, klidnému a kvalitnímu průběhu azylového řízení, k nepřetěžování státní správy, dostatečnému financování, aby spolkové země neklesaly pod tíhou obrovských nákladů, nevznikaly negativní postoje mezi současným obyvatelstvem, integrace nebyla násilná.

Nyní dostal bavorský předseda velmi významnou podporu, kvalitní a silné argumenty do ruky. Udo Di Fabio, soudce Spolkového ústavního soudu, podpořil svým odborným posudkem-nálezem Seehoferovu kritiku.

Na základě podnětu od bavorské spolkové vlády došel Di Fabio ve své expertize k názoru, že spolková vláda v tomto okamžiku velmi málo podporuje zastavení přílivu utečenců a oddaluje opětovné zavedení účinných hraničních kontrol. Nyní přichází denně více než 3000 běženců, a to jen do Bavorska.

Podle Di Fabiova posudku porušuje spolková vláda otevřeně právo. Tímto by CSU mohla kancléřce dokázat, že její vládnutí není v souladu s ústavou. K tomu uvádí 61letý právník povinnost státu vzít v úvahu a zohlednit zájmy jednotlivých spolkových zemí. Především u financování následných nákladů se cítí spolkové země takříkajíc ponechány napospas osudu.

Jak bude Seehofer nakládat s odborným stanoviskem Di Fabiovým, nikdo nedokáže odhadnout. Půjde se svým obviněním ke Spolkovému ústavnímu soudu, zajde se svou kritikou tak daleko? Odhaduje se, že pokud ano, tak nejspíše ne dříve než 13. března 2016, kdy budou volby v Bádensku-Württembersku, Porýní-Falci a v Sasku-Anhaltsku. Pravdou je, že Seehoferova CSU je součástí velké koalice, která v Berlíně vládne, a tak by vlastně obvinila i sama sebe. Seehofer má ale každopádně další argument proti Merkelové. Další munici, jak dotlačit kancléřku k rozhodnutí stanovit maximum počtu přijatých běženců. A bude to tlak silný. V Mnichově při zasedání kabinetu CSU byl tento právní nález jako první bod na programu k projednání. Na následné tiskové konferenci Seehofer prohlásil: „Spolková vláda se v současné době nedrží ani schengenské dohody, ani dublinského protokolu. Utečenci, kteří přicházejí do Německa ze třetího, bezpečného státu, jako je např. Rakousko, budou navráceni. Tak to stojí v zákoně.“

Obvinění sem, obvinění tam, pro Angelu Merkelovou to znamená ze strany Bavorska a Horsta Seehofera velký tlak, který její pozici zase o něco oslabuje.

Autorka: Alexandra Dlouhá