Politika bývá oblíbeným tématem hospodských debat, stále častěji se rozebírá na sociálních sítích, kde se řada lidí až hystericky rozčiluje a hroutí z toho, že se politická situace nevyvíjí dle jejich představ. Podle Milana Lasici takoví lidé nechápou podstatu demokracie – tedy fakt, že se v ní často dějí věci, které se nám nelíbí.

„Neboli pokud je někde, ať už u nás, u vás, nebo třeba v Americe, zvolen člověk, který se nám nelíbí, anebo strana, se kterou nesouhlasíme, neměl by to být důvod k hysterii, ale k jakési aktivitě,“ myslí si herec. Takovou aktivitou by dle jeho názoru neměly být výzvy k revoluci, nýbrž snaha pochopit příčinu toho, co se stalo.

Herec sám například přemýšlel o tom, proč si Američané zvolili za prezidenta Donalda Trumpa, „byznysmena showmanského typu“. Došel k závěru, že je to mimo jiné výsledkem osmileté „nemastné a neslané“ vlády prezidenta Obamy, kterého moderní Američané zpočátku vnímali jako veliké vítězství. „Ale podle mě ho nezvolili ani tak pro politický program, jako spíš z toho důvodu, aby ukázali, že už i černoch může být americkým prezidentem; šlo o součást politické korektnosti, která bývá často přehnaná a falešná,“ říká Lasica.

Celý rozhovor ZDE

S manželkou – exdiplomatkou a političkou Magdou Vášáryovou – v některých politických názorech nesouzní. Když ale Vášáryová dle redaktora Reportér magazínu Tomáše Poláčka „zpočátku velmi zlehčovala nebezpečí plynoucí z migrační vlny“, Lasica jí vyjadřoval pochopení. Slováci ani Češi totiž dle něho nejsou v situaci, která je v Německu, Francii nebo Anglii. „Já se dostal poprvé na Západ roku 1968, bylo to do Londýna, a když jsem potkával čtvrtinu lidí na ulici barevných, tak jsem pochopil, že to je jiný svět, než v jakém žijeme my,“ všiml si Lasica.

A na tom se nic nemění, spíše naopak. Nedávno jel se ženou do Paříže a tam už prý bylo snad víc barevných než bílých. „Tohle se mění, měnit bude, ale nesmí se to brát hystericky. Mně vadí, když politici namísto toho, aby lidi uklidňovali, zbytečně hecují a straší. Sází na to, že se lidi rádi lekají, ale hraničí to se šířením poplašných zpráv,“ nelíbí se Lasicovi.

Že by migranti rozpoutali válku, si ale nemyslí. Zneklidňuje ho spíše všeobecná nespokojenost lidí, kteří se mají dobře. Neumí si to vysvětlit jinak než faktem, že tu už sedmdesát let nebyla válka. „Nechci ji přivolávat, ale vím, že když nastane kritická situace, tak se lidi racionálně starají o to, aby přežili, a nestěžují si na malichernosti. Nadává se u nás, u vás, ale ještě víc v bohatém Rakousku. To není dobrý signál,“ obává se.

K Rusku má záporný vztah, hlavně kvůli zážitku z roku 1968. Opatrnost je dle něho namístě i dnes. „Viděli jsme, s jakou lehkostí získali Krym, a tak je jasné, že opatrnosti není nazbyt. Rusové budou nejspíš pořád zkoušet, co si můžou dovolit, a jako obvykle označí každého, kdo s jejich politikou nesouhlasí, za fašistu,“ varuje Lasica.