„Možná že existují i skupiny lidí, kteří se nezištně starají o spoluobčany, starší, nemocné, o opuštěné děti. Moc jich ale není,“ poznamenává dále Sládek s tím, že naprostou většinu neziskovek zakládali lidé, kteří jsou neschopní a líní. „Ale zase tak neschopní nejsou, když dokážou přijít na fintu, která by jim umožnila si dobře žít, aniž by hnuli prstem,“ podotkl.

Video najdete ZDE.

Následně zmínil jedno sdružení, SIMI, pro integraci a migraci. „Tomuto sdružení přispěl částkou bezmála 1,5 milionu korun Magistrát hlavního města Prahy, který se tak stal třetím největším dárcem. Tato neziskovka získala z různých grantů a fondů více než osm milionů korun. Mzdové náklady této neziskovky činily za rok 2015 více než 5,5 milionu korun. K tomu připočtěme ještě 1,5 milionu korun na sociální a zdravotní pojištění. Suma sumárum – ta neziskovka utratila jen sedm milionů za platy zaměstnanců,“ zdůraznil Sládek. 

Zásadní otázkou by tak podle jeho názoru mělo být, proč vůbec existují neziskovky, když k potřebným lidem dorazí jen nepatrné drobky. 

Celý příspěvek Miroslava Sládka:

Prokrmování neziskovek aneb sladký život nemakačenků

Tak zvané neziskové organizace si jsou podobné jaké vejce vejci. Možná, že existují i skupiny lidí, kteří se nezištně starají o spoluobčany, starší, nemocné, o opuštěné děti. Moc jich ale není. Naprostou většinu neziskovek zakládali lidé, kteří jsou neschopní a líní. Ale zase tak neschopní nejsou, když dokáží přijít na fintu, která by jim umožnila si dobře žít, aniž by hnuli prstem. Proto uvádím jeden příklad za všechny podobné, abyste si mohli sami udělat obrázek o tom, kolik milionů a z jakých zdrojů je živa spodina naší společnosti.