Zejména prý proto, že k němu mlčí i ministerstvo zahraničí v čele s ochráncem tzv. sudetských Němců Karlem Schwarzenbergem.

Jako první zprávu sice přinesl server Lidovky.cz, jeho zahraniční editor ale neuměl pořádně německy a namísto: „Musíme připomenout, že to byla skutečná genocida, ke které došlo po skončení druhé světové války v České republice - s miliony bez domova a  čtvrt milionem zabitých lidí,“ médium zveřejnilo: „Musíme se podívat na vše, co se v České republice dělo po válce. Jedná se o miliony zavražděných lidí a miliony odsunutých lidí. Něco takového nemůžeme akceptovat. Nemůžeme v EU akceptovat stát, který se nepřizná ke své historické vině," uvedl podle Lidovky.cz rakouský europoslanec.  

Veteráni se bouří

„Za prvé - zabitých Němců u nás po květnu 1945 nebyly ani miliony, ani statisice, ani desetisíce, dokonce ani ne tisíce, nýbrž jen stovky - a ještě s velkou rezervou,“ argumentuje nesmyslné tvrzení rakouského politika Jiří Jaroš, předseda boskovické okresní organizace Českého svazu bojovníků za svobodu (ČSBS) a člen Historicko-dokumentační komise ÚV ČSBS. Ten na vyvrácení neonacistických lží rakouského europolance Stadlera ihned sepsal „Desatero odbojářů k superlži rakouského europoslance Ewalda Stadlera“.

A Jaroš pokračuje: „Za druhé - řada tzv. masakrů nevinných Němců a tzv. hromadných hrobů nevinných Němců jsou výmysly a fabuláty tzv. politologů, redaktorů a komediantů novorežimu, jmenovitě Doležala, Herze, režiséra filmů placených sudetskými Němci Vondráčka, a pány Palatou, Mandlerem a dalšími. Dobronín, Postoloprty, Přerov, Ústí nad Labem a Pohořelice nesnesou srovnání s pochody smrti v dubnu a květnu 1945 a s masakry Čechů v Letovicích, Brně-Medlánkách, Velkém Meziříčí, Třešti,  Vícově-Suchém, Životicích a na mnoha dalších místech. Navíc Dobronín, Nový Bor a Postoloprty jsou z 99 procent vymyšleny sudetskými politiky a jejich hlasateli,“ říká rozrušený Jaroš.

Celý text vystoupení europoslance Stadlera ZDE

„Za třetí, odsunu Němců předcházelo vyhnání Čechů z pohraničí v letech1938-1939 a vyhnání Čechů z vnitrozemí v letech1940-1944. Z pohraničí bylo vyhnáno celkem 276 000 Čechů ve dvou hlavních vlnách, z vnitrozemí v několika etapách až 100 000 Čechů. Ztráty na životech přitom dodnes nebyly vyčísleny, i když jsou známy řady případů. Za čtvrté, vyhnání Čechů z pohraničí bylo provázeno takovou německou brutalitou,že vyděsilo i chladné Angličany! Londýnský starosta Twofold kvůli tomu přijel do Prahy s humanitární pomocí a byl šokován pohledem na zbědované české uprchlíky.

Německé vraždění předcházelo roku 1945 a byla to genocida

Jako pátý důvod Jaroš uvádí, že výsledkem německé brutality v protektorátě byla řada zcela zničených, vysídlených, vypálených a zbořených obcí. „Byla provedena genocida v Lidicích, Ležákách, Javoříčku, Lejčkově,  Velkém Meziřící, Životicích, Letovicích a na mnoha jiných místech. Zcela jasně to dokumentuje Iniciativa vypálených obcí, která zahrnuje Dubovku u Neveklova, Baldovec, Hrabyni, Javoříčko, Krásensko, Lipovec, Maršovice, Ploštinu, Prlov, Lidice, Ležáky, Lejčkov, Senetářov,Velký Polom, Suchý - Vícov, Zderadice a Životice,“ vypočítává místa německých válečných zločinů Jaroš, jako když bičem mrská.

„Za šesté, 2 120 000 sudetských a československých Němců fanaticky požadovalo připojení k říši. Jen 26 000 Němců se postavilo proti připojení a mnozí za to byli zavíráni a trestáni. 98 procent sudetských a českých Němců hlasovalo pro Německý reich, tedy zdaleka ne 10 procent, jak jim to přičetl ve své velkorysosti a mravní převaze pan prezident Zeman!“ skládá fakta Jaroš. Podle něj se na přímou obranu Československa v roce 1938 postavil jen necelý tisíc Němců, vesměs komunistů a sociálních demokratů v rámci mikulovské Republikanische Wehr. Po říjnu 1938 byla řada z nich spolu s českými policisty a finančníky na náměstí v Mikulově zajata a zlynčována.

Norimberský soud uznal vinu tzv. sudetských Němců

„Za sedmé, celý  jeden milion stošedesát dva tisíce sudetských a československých Němců obdrželo záslužnou Sudetskou medaili Za osvobození Sudet, a to výnosem vůdce z 18. října 1938 a 1.května 1939. Hitler v něm pravil, že tato medaile je udělována těm osobám, kteří se v Sudetech nebo na říšském územi zasazovali a připravovali návrat území do Říše. Za osmé,  Henlein v roce 1941 veřejně ve Vídni v projevu pro tisk uvedl, že se sudetští Němci museli v Československu přetvařovat, aby splnili svůj úkol - rozvrátit náš stát. Toto přiznání k rozvrácení ČSR, a to je za deváté, se stalo důkazem před Norimberským tribunálem pro německé válečné zločince,“ pokračuje Jaroš

 „A nakonec za desáté: Československo právně zastoupené  generálem Ečerem u Norimberského soudu podalo kolektivní žalobu na sudetské Němce. A tento soud ji přijal. Navíc tento soud konstatoval kolektivní vinu i individuální viny sudetských a čs. Němců na zničení demokratického československého státu,“ snáší poslední, největší eso proti neonacistickým argumentům rakouského europoslance Stadlera expert Jaroš.

Veterán bojů v Africe posílá rakouské politiky do školy

Zcela v podobném duchu jako historik Jaroš mluví i plukovník Pavel Vranský, jeden z posledních žijících Čechoslováků, kteří bojovali proti Němcům ve 2. světové válce v rámci naší zahraniční armády. Před skoro 70 lety bojoval proti Němcům a Italům jako slavná „Tobrucká krysa“ , později bojově létal v rámci našich perutí ve Velké Británii. „Nepouštím se do hodnocení  oprávněnosti či neoprávněnosti výjimky k Lisabonské smlouvě, kterou učinil tehdejší prezident ČR pan Václav Klaus. Vyjadřuji se pouze k nehorázným výrokům pana Stadlera, kterého neznám, nikdy jsem ho neviděl a jen by mě zajímalo jeho stáří a erudice v historické vědě. Domnívám se, že Evropská unie a její zákonná ustanovení jsou platná a pokud tomu tak je, je Česká republika členem EU. A to se všemi platnými právy od okamžiku jejího přijetí, takže nelze ani ji, ani jejího představitele, například prezidenta, omezovat v jeho právu připomínkovat zákon a dokumenty, z nichž plynou pro náš stát určité povinnosti,“ tvrdí veterán Vranský.

„Nevím proč pánové Stadler a Posselt a jim podobní otvírají historické otázky, které se staly před téměř 70 lety, aniž by přitom zkoumali, co jim předcházelo. Tím nás nutí, abychom jim připomínali období nacistické hrůzovlády Hitlera a jeho nohsledů, jak v samotné takzvané velkoněmecké říši, tak ve všech evropských okupovaných zemích,“ nechápe zatvrzelost a nenávist tzv. sudetských Němců pouštní válečník. „Už nás nebaví jim stále opakovat otázku, kdo rozpoutal 2. světovou válku, kdo páchal zločiny na území naší země a na Slovensku. Že válka na našem území neskončila 8. května 1945, ale mnohem později, když zbytky různých skupin Wehrmachtu a Wehrwolfů vraždily a mučily naše občany, nebo vyhnání Čechů a Židů z pohraničního území po Mnichovském diktátu. A co transporty smrti s tisíci mrtvých ponechaných v příkopech nebo zahrabaných u cesty? Mohl bych pokračovat, avšak je to zbytečné,“ je znechucen jednáním EU vůči České republice Vranský.

Němci si poválečnou tvrdost plně zasloužili

„Bojoval jsem 6 let za svobodu Československa. Předkové pana Stadlera a Posselta mi zabili matku, zabavili náš byt, zničili život statisíců občanů Československé republiky. Proto neroním slzy za naše bývalé občany německé národnosti. Ať se stalo cokoliv, byla to spravedlivá odplata a nejen za to, o čem se zmiňuji, ale i za staleté politické výboje pod heslem lebensraumu, za vyhlazení celé etnické skupiny československých občanů, za rozbití jediného demokratického státu ve střední Evropě. Pokud půjdeme dále do historie, tak ani chování Rakousko – Uherska nebylo k Slovanům a zejména Čechům džentlmenské. Vadí jim, že Československá republika se octla po druhé světové válce na straně vítězů a Rakousko i Německo na straně poražených,“ připomíná Vranský dlouholetý a organizovaný tlak z Rakouska a Německa (v poslední době také z Maďarska) proti České republice.

„Doporučoval bych panu Stadlerovi několik lekcí z předválečné a válečné historie první poloviny 20. století, aby si přečetl některá díla německých, rakouských a amerických historiků, aby se naučil nezkreslovat a nepřizpůsobovat historické skutečnosti svým politickým a revanšistickým názorům,“ uzavírá válečný veterán Vranský.