Indicko-americký politolog Fareed Zakaria, jehož často cituje CNN i další americká a světová média, považuje za nutné poučit se z předchozí operace proti teroristické skupině Al-Káida. Zároveň upozorňuje na to, že cílem bojovníků z ISIS bylo přímět USA k akci. „Hlavním účelem mediálně propírané exekuce dvou amerických novinářů bylo vyprovokovat Spojené státy k nějakému činu. Je nutné, abychom proti teroristům zasáhli. Neměli bychom jim ovšem skočit na návnadu. Udělejme důležitý krok podle svého přesvědčení, nejednejme dle jejich scénáře,“ napsal včera Zakaria.

Zakaria rovněž radí, aby i přes brutální záběry objevující se v televizi USA svého nepřítele nepřeceňovaly. „Pokud budeme úzce spolupracovat s iráckou vládou a Kurdy, nepřítel brzy ztratí pevnou půdu pod nohama. Teroristé z ISIS neovládali až tak velké území, jak se zdá z map ukazovaných ve večerních zprávách po celém světě. Jimi ovládané území tvoří z velké většiny nehostinné pouště, kde nejsou ani dostatečné zdroje pitné vody," poukazuje Zakaria.

Celý text v angličtině najdete ZDE.

Podle Zakarii mají navíc bojovníci z ISIS velkou nevýhodu oproti Al-Káidě, která spočívá v jejich sektářství. „Al-Káida sdružovala bez rozdílů všechny muslimy na světě. ISIS je sektářská organizace, se kterou se celá řada muslimů nikdy nemůže shodnout," upozorňuje Zakaria. Jako jeden z možných problémů vidí Zakaria fakt, že letecké údery proti teroristům paradoxně posílí Asadův režim, proti kterému ještě vloni chtěly Spojené státy rovněž zasáhnout.

Nezávislý publicista Charles Krauthammer si všímá Obamova konstatování, že se leteckých úderů není třeba příliš obávat, protože USA budou postupovat v rámci široké koalice. Krauthammer na to konto zmiňuje, že Obama přitom nezmínil nahlas jméno ani jednoho spojence. „Demokraté obviňovali George Bushe, že do války v Iráku šel osamoceně a bez podpory spojenců. Přitom v tehdejší spojenecké koalici tehdy bylo vedle Spojených států dalších 37 států, které vyslaly do akce dohromady 25 000 vojáků. Kolik vojáků vyšle současných 9 spojenců?“ pokládá si Krauthammer příhodnou otázku.

Celý text v angličtině najete ZDE.

Krauthammer zároveň upozorňuje, že shoda nad novou válkou nepanuje ani v táboře samotných demokratů. Také proto dle jeho názoru nepožádal Obama o souhlas s leteckými údery Kongres. Nejvíce Krauthammer kritizuje tu pasáž Obamova projevu, kde americký prezident hovořil o tom, že současná operace proti ISIS nebude napodobovat ty v Iráku a Afghánistánu. Vypadat prý budou spíš jako operace v Jemenu a Somálsku.

„To se přitom vůbec nedá srovnávat. Letos došlo v Jemenu k šestnácti úderům a v Somálsku jen ke dvěma. Obě země jsou navíc absolutně zdevastované. Opravdu se hodlá Obama inspirovat právě zde?“ diví se Krauthammer. Krauthammer rovněž poukazuje na to, že na Obamově projevu byla znát značná neochota jednat. „Jeho finální rozhodnutí bylo motivováno průzkumy veřejného mínění, kde Američané požadují akci. Do konfliktu byl očividně vtažen proti své vůli. Bude tedy vůbec schopen prokázat, že je silný vůdce, který je odhodlán splnit úspěšně misi?" ptá se Krauthammer.

Neochoty prezidenta Obamy jít do další války si povšiml ve svém komentáři i novinář David Ignatius. Chtěl se jí vyhnout podle něho všemi možnými prostředky. „Alespoň tedy ve svém středčním projevu slíbil, že letecké údery budou Spojené státy provádět s rozvahou a v úzké spolupráci s ostatními koaličními partnery a se zřetelem, aby to nepohoršilo muslimský svět," píše Ignatius. Za překvapivé považuje Ingatius fakt, že prezidentův projev kladně hodnotil bývalý poradce pro národní bezpečnost jeho předchůdce George W. Bushe Stephen Hadley.

Celý text v angličtině najdete ZDE.

„Hadley se totiž jinak dá jen stěží považovat za Obamova příznivce. Co jiní kritizovali, to Hadley naopak chválí. Podle jeho názoru je správné, že prezident vystupoval jako neochotný až váhavý bojovník. To může dle Hadleyho názoru uklidnit arabské státy i Američany, kteří si tak nebudou myslet, že jde o další bezohlednou křížovou výpravu Spojených států amerických," předkládá v kostce komentář Stephena Hadleyho Ignatius.

Ignatius ve svém komentáři dále připouští, že byl Obama v posledním roce správně kritizovan za slabost a nerozhodnost. „Syrskou opozici měl opavdu podpořit mnohem dřív. Stejně tak měl mnohem tvrději tlačit na iráckého premiéra Málikího. Kdyby byl Obama důraznější, možná bychom dnes nemuseli problému s ISIS vůbec čelit,“ přidává se částečně ke kritikům Ignatius. Na závěr dodává, že se nyní může Obamovi vyplatit jeho obliba v koalicích, což mu mají jeho oponenti za zlé. „Nyní má na své straně i drtivou většinu arabských států. Právě tato podpora je vzhledem k úspěchu celé operace klíčová," domnívá se Ignatius.

Americký publicista Eugene Robinson pojal svůj komentář s důrazem na Sýrii a jejího prezidenta Asada. Ten je podle něho největším vítězem současného vojenského řešení konfliktu. „Po projevu Obamy si jistě rozjásaný Asad na oslavu otevřel láhev šampaňského. Letecké údery jsou namířeny fakticky i proti syrským povstalcům, kteří reprezentovali jedinou sílu v zemi schopnou zbavit se Asadova brutálního režimu. Na území, odkud budou vytlačeni povstalci z ISIS, se okamžitě dostane syrská armáda," konstatuje Robinson.

Celý text v angličtině najdete ZDE.

Z toho je dle Robinsona zřejmé, že se prostřednictívm leteckých úderů proti ISIS Spojené státy aktivně zapojí do syrské občanské války. Paradoxně však nikoli na straně, ale bok po boku Asadovi, proti kterému ještě před pár měsíci chtěly rovněž podniknout letecké údery. To prý však může způsobit celou řadu problémů. „Sýrie má k dispozici protiletecké systémy. Co když `náhodně` sestřelí i jedno z amerických letadel? Smíříme se s tím, pokud nám oznámí, že šlo o omyl?“ pokládá si Robinson důležitou otázku.

Podle Robinsona není náhoda, že se všechny strany konfliktu snaží o to, aby za ně Spojené státy udělaly veškerou černou práci. Za klíčové považuje, jakým způsobem bude fungovat spojenecká koalice. „Vedle sil NATO by se její součástí mohla stát i Saúdská Arábie, která se ostatně nejvíc podílela na tom, že se džihád tak mohutně rozšířil po celém muslimském světě. Zapomenout nesmíme ani na Írán. Tady už ovšem bude záležet na tom, jestli Spojené státy dokážou ve prospěch spolupráce zapomenout na nesoulad v otázce íránského jaderného programu," konstatuje Robinson.