Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Františka Laudáta,  Pavla Teličky, Romana Jocha (ze 4.3.) + (ze 14.1.)  (+ 8.12. + 11. 9  +ze 7. 8.), ,  Grigorije Paska (ze 3.3.) +(+ 19.11.) (+21. 10.), Daniela Hermana,  Marka Ženíška (z  27.2.) + (z 12.2.) + (z 26.1.) (+ ze 14.1.), Michaela Kocába (z 25.2.) + (z 3.12.) (+ z 8. 11.), Daniela Kroupy , Lenky Víchové, Alexandra Tolčinského (z 23.2.) + (z 13.2.), Heleny Ilnerové, Petra Fialy (z 22.2) + (4.9.),  Štefana Füleho, Martina Jana Stránského, Miroslava Kalouska (ze 17.2.) + ( z 6.1.) (+ z 3. 12 + z 2.10.),  Karla Schwarzenberga (ze 14.2.) +(z 30.1.), (z 3.10.) + (ze 14.8.), Jiřího Zlatušky, Luďka Niedermayera, gruzínského velvyslance Zaala Gogsadzeho, Jefima Fištejna (z 12.2.)  (+z 11.12) , Jana Zahradila,  Miroslavy Němcové , Jakuba Jandy, Barbory Tachecí, Martina Bursíka (z 4.2.) + (z 2.12.) (+ z 6.10. + z 6. 8. a z 23. 6.), Ivana Gabala (+ 21.11.), Karla Svobody, Josefa Mlejnka, Bohumila Doležala (z 25.1.) (+z 15.1.) + (z 27.8.) ,  Libora Dvořáka, Jiřího Grygara, Zdeňka Bárty, Michaela Romancova (ze 7.1.) (+ z 20.8.),Tomáše Peszyńského, Mariana Jurečky, Jana Šinágla, Martina Balcara, Jiřího Peheho (z 26. 11.) + (z 11.9.) + (z 30.7.) , Jiřiny Šiklové (ze 14.12.) (+ 22.7.) , , Alexandra Vondry, Čestmíra Hofhanzla,  Petra Pitharta, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (+ z 22.8. + z 1.9.) Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova, Václava Bartušky,  Karla Janečka, Pavla Žáčka (+ z 10. 9.), Jana Urbana, Daniely Kolářové, Alexandra Tomského (+ 2. část), Jiřího Peheho (z 11. 9.),  Johna Boka,  Maji Lutaj, Pavla Šafra, Františka Janoucha, , Vladimíra Hanzela, Zdeny Mašínové (z 21. 8.), Anatolije Lebeděva, Alexandra Kručinina, či Jana Vidíma

„Zkusme alespoň projednou vést diskuzi na základně jasně doložitelných faktů. V současné době proti sobě stojí dvě velmocenské síly. Rusko se vzdalo kontroly nad územím čítajícím přes 1 126 000 kilometrů čtverečních. Na druhé straně figuruje Evropská unie, která naopak do svého vlivu získala téměř 644 000 kilometrů čtverečních. Která z těchto stran tedy v posledních letech rozšiřuje svůj vliv?“ táže se v úvodu svého textu komentátor listu Mail on Sunday Peter Hitchens, který je mimo jiné autorem šesti knih a v minulosti působil jako zahraniční dopisovatel v Moskvě a Washingtonu. V roce 2010 byly jeho zahraniční reportáže oceněny prestižní Orwellovou cenou, jež je od roku 1994 udělována nejlepším světovým spisovatelům a novinářům zaměřujícím se na politická témata.

„Mezi EU a Ruskem nyní zůstává necelých 483 000 kilometrů čtverečních neutrálního prostoru, který z velké většiny tvoří území Ukrajiny. Pro Rusko tato země představuje nenahraditelnou ztrátu. Jak před téměř dvaceti lety přesně vyjádřil Zbigniew Brzezinsky, bez Ukrajiny přestává být Rusko euroasijskou říší. Negativní pocity Ruska umocňuje i NATO, jehož neustálé rozšiřování směrem na východ působí jako sůl nasypaná do čerstvé rány. V roce 2007 se prezident Putin nevrle dotazoval, kdo je nyní pro NATO nepřítelem. Položil si příhodnou otázku, na kterou jsem nikdy neslyšel odpověď. Sovětský svaz se přece rozpadl před téměř 25 lety. Jaký cíl má NATO dnes? Proč ještě stále existuje?“ podivuje se Hitchens.

Podle Hitchense není zapotřebí, aby NATO existovalo i v postsovětské Evropě. Argumenty, že má bránit snahám Ruska vzkřísit sovětské impérium, považuje britský novinář za neopodstatněné. „Rusko je na takový úkol příliš slabé a chudé. Proč bychom je neměli přizvat, ať je součástí západní aliance? Každému je bohužel jasné, že vzhledem ke své velikosti se k NATO ani EU nemůže nikdy připojit. Způsobilo by tím jejich nerovnováhu,“ vysvětluje britský novinář, ale zároveň dodává, že s tímto problémem je možné se úspěšně vypořádat. „Měli bychom uznat limity lidské síly a pochopit ruské zkušenosti s opakovanými invazemi do země,“ míní Hitchens.

celý text v angličtině máte k dispozici ZDE

„Bohužel se o to ani nesnažíme. Putinovo Rusko je bezesporu zemí naplněnou zlověstnou tyranií. Ale to samé se přece týká i Erdoganova Turecka, kde umírá mnohem více novinářů než v Rusku. Ovšem Turecko je oficiálně považováno za vzorného člena NATO. A to i 40 let po provedení invaze na Kypr, jehož severní část stále okupuje. Přitom jde o obdobnou situaci jako při ruské anexi Krymu. Pokud se nám tolik hnusí Putin, tak proč Západ tak nadšeně obchoduje s Erdoganem a Čínou nebo Saúdskou Arábií?“ poukazuje Hitchens na pokrytectví Spojených států a spol.

Více o autorovi ZDE

Hitchens rovněž rozporuje mýtus, podle kterého rozšíření Evropské unie do zemí bývalých komunistických států východní Evropy přineslo mír, lásku a prosperitu. „Chorvatské hospodářství po připojení k EU naopak stagnuje. Korupce i nadále existuje v mnoha částech jihovýchodní Evropy. A nejsem si rovněž jistý, že by tam bezchybně fungoval právní stát. Představa, že připojení Ukrajiny k Západu promění mávnutím kouzelného proutku tuto problematickou zemi v ráj svobody, poctivosti a bohatství, neodpovídá realitě,“ tvrdí Hitchens. Upozorňuje rovněž na to, že současný konflikt spočívá ve sporech o získání většího území a moci. Nejde tady dle jeho názoru o žádné ctnostné ideály.

Rozšiřování NATO na východ má podle Hitchense na svědomí počáteční neochota Evropská unie absorbovat zkorumpované a zaostalé sáty bývalého Varšavského paktu. „V nadsázce jim říkali, že sice nebudou kupovat jejich rajčata, ale když jim to udělá radost, tak se můžou skrýt pod jaderný deštník NATO. Šlo o slib proti neexistující hrozbě. Rusko začalo rozšiřování směrem ke svým hranicím považovat za západní agresi,“ vysvětluje britský publicista a odmítá se dívat v růžových brýlích na Putinova předchůdce Borise Jelcina. „Umožnil Západu prosadit jeho zájmy v Rusku. Nechal bombardovat ruský parlament, pozvedl korupci na mistrovskou úroveň a započal válku proti Čečensku. Přesto zůstal v očích EU a Spojených států populární. Naproti tomu podobné hříchy Vladimira Putina jsou ostrakizovány a on sám je některými negramotnými historiky přirovnáván k Hitlerovi,“ kritizuje Hitchens.

„A to vše proto, že Rusko veřejně dávalo najevo snahu vést nezávislou zahraniční politiku a upevňovat suverenitu země. Mezi Západem a Východem se vedlo mnoho hádek a nedorozumění, z nichž ne všechny je možné dávat za vinu Rusku. Nová studená válka však začala v roce 2011, kdy si Putin dovolil zmařit snahu západních politiků začít válku proti Asadově Sýrii. Jak poznamenal americký bezpečnostní expert George Friedman, Rusko podcenilo, jakým způsobem se Spojené státy cítily uraženy. V této chvíli podle Friedmana Američané začali přemýšlet, co by mohlo být pro Rusy nejnepříjemnější. Nakonec na to přišli a začali usilovat o nestabilitu Ukrajiny. Friedman není Putinovým nohsledem, ale přesto souhlasí s tvrzením Moskvy, že svržení Viktora Jaunkovyče bylo nejkřiklavějším převratem v historii. Jak by asi reagoval Západ, kdyby Rusko provedlo to samé v bleděmodrém jemu?“ ptá se Hitchens.

„Jestliže Rusko nepochopilo, jak byl Washington naštvaný kvůli Sýrii, mohl si vůbec Západ uvědomit, jak zuřivě bude reagovat Rusko na dohodu o přidružení EU a pád Janukovyče? Nejspíš ne. V obavě ze ztráty své základny v Sevastopolu Rusko přikročilo k rozhodné reakci. Po 23 letech přešlapování řekla Moskva dost. Vzhledem k tomu, že jsme všichni proti appeasementu, neměli bychom tuto akci svrchovaného ruského národa pochopit? A to i v případě, že ji nemůžeme nijak chválit? Může mi někdo vysvětlit, proč bychom vlastně měli usilovat o rozšíření EU a NATO do takto nebezpečných a nestabilních částí světa?“ pokládá si Hitchens řečnickou otázku.