Působí v marketingu, patří mezi odpůrce Miloše Zemana, kteří se loni v listopadu spojili v rámci několika demonstrativních akcí. Tou „jeho“ byla iniciativa Červená karta do okna.

Tím to nekončí. Jakub Pitron něco chystá. „Kdykoliv jsme pořádali nějakou demonstraci, hájili jsme prozápadní hodnoty nebo pořádali veřejné shromáždění, ptali jste se nás, co bude dál. Několikrát jsem opakoval, že se něco chystá a byl jsem tajemný jako hrad v Karpatech,“ napsal v červenci na zeď skupiny. Všichni příznivci skupiny, kteří mají zájem o aktivní spoluúčast na formování budoucnosti naší republiky, se mají hlásit. Pokud se tedy ztotožňují se sedmi zveřejněnými tezemi. Vítáni jsou členové či vedoucí různých sdružení a asociací.

Podpořit NATO, rodinu, podnikatele

Prvním předpokladem je, že dotyčný přijímá demokracii – se všemi jejími výhodami, ale také povinnostmi z ní plynoucími. Druhá teze předpokládá „víru v člověka – chci žít ve státě, ve kterém je občan partnerem vůči republice“.

Zatřetí je třeba uznávat a podporovat spolupráci s NATO a s EU. „Ne vše je ideální, ne vždy se mi libí jednotlivá rozhodnutí, ale jsem Evropan, podporuji spolupráci států Evropské unie. Brusel nejsou ONI, Brusel jsme MY – EVROPA. Chci pomáhat tvořit lepší Evropu pro příští generace. Akceptuji výhody, ale také závazky členství v těchto organizacích,“ podotýká k tomu iniciátor.

Podmínkou je rovněž podpořit uznání komunistické strany jako zločinecké organizace a podpořit, aby byly zločiny z období vlády této strany došetřeny. Zapáté musí jít o zastánce zastupitelské demokracie. Zašesté přijmout premisu, že rodina je základ státu. V neposlední řadě se ztotožnit s tím, že je třeba chránit podnikatele a pomáhat jim, stejně jako malým a středním firmám. Občané, kteří jsou schopni se postarat sami o sebe a dát práci ostatním, nejsou parazity, ale velmi potřebná skupina.

Někteří se rozešli, pocit deprese zůstává

Na otázku ParlamentníchListů.cz, jestli má „politické ambice“ a zda je odstartoval právě loňský „protizemanovský podzim“, odpověděl: „Ano, je pravdou, že část občanů, kteří se probudili po listopadu, má politické ambice. Ani tomu nemůže být jinak, jelikož spolky a hnutí nemají žádný mandát od voličů, aby prosazovaly politické změny.“

Protizemanovské akce ale podle něj nebyly tím spouštěčem. „Pokud budu mluvit za sebe, otevřely mi dveře k zajímavým lidem, vzbudily ve mně zájem o veřejné dění a zejména mi umožnily poznávat, jak to v té naší krásné zemi vlastně chodilo a chodí. To poznání, alespoň částečné, ve mně občas vzbuzuje pocit deprese a bezmoci.“ To je pro něj důvod, proč se zasazuje o vznik politické platformy.

Nechce naši zemi přenechat oligarchům, mocenským strukturám a dalším skupinám. „Ano, mají za zády obrovské množství peněz, ekonomickou sílu, mediální moc a další věci, které my nemáme, ani mít nebudeme. Nedělám si iluze. Tímto způsobem s nimi nelze bojovat. Chceme ale předvést, že všechno nakonec rozhoduje občan! Když občan nevhodí do volební urny lístek s kandidátkou hnutí ANO, pak může stát jejich kampaň klidně 800 milionů,“ je přesvědčen.

Stejně tak jediný občan – čtenář může podle jeho slov donutit média, aby se vrátila ke svému poslání. „Když si začne vybírat nezmanipulovaná média, jež nabízejí nezkreslené informace, pak se změní i to, které médium bude nejčtenější. Trh bude muset reagovat. Není větší síly v demokracii než síla občana. Nenechme si namluvit, že jsme slabí a že nic nezmůžeme. Tohle je rétorika komunistů, ne myšlení svobodného občana!“ říká. Co bude následovat nyní po formulování sedmi bodů a vyzývání veřejnosti, nechce ještě prozrazovat. „Je to skutečně v začátku,“ podotýká.

Memento Babiš jako studijní materiál

Nejen poslední bod jeho Sedmera připomíná, že Jakub Pitron má – vedle prezidenta Miloše Zemana – pořádně spadeno na Andreje Babiše. Označuje ho rovněž za jeden ze symbolů doby, na němž je střet zájmů a neuznávání dělby moci nejviditelnější a pro lidi snadněji pochopitelné. „Už tím, že ministr financí vlastní média, jde právě proti základním pravidlům demokracie. A co hůř, on tuto situaci skutečně nevnímá jako problematickou. To vypovídá hodně o jeho hodnotovém systému a o povaze člověka,“ uvádí a pokračuje: „Babiše se snažím studovat, pochopit, o co mu ve skutečnosti jde. Z toho, co jsem doposud vypozoroval, a z rozhovorů, jež jsem vedl s lidmi, kteří s ním přišli do kontaktu, mám následující obraz: Jsou mu už v podstatě jedno peníze, těch má dost. To byl ostatně jeden z důvodů, proč jej lidé volili. A dalo by se s tímto názorem souhlasit, kdyby neměl jednu vlastnost, a to touhu po moci.“

Podle Pitrona se Babiš každý den probouzí s myšlenkou, jak rozšířit své impérium. „Kde je díra na trhu, kde se dá něco dalšího získat. Je nesmírně zarputilý, skutečný predátor. Ještě je zde jedna věc, se kterou se dlouhou dobu pral. Intelektuální Praha jím opovrhovala. Mám teď na mysli tu pražskou smetánku,“ vysvětluje.

Pro ně byl prý Babiš celou dobu ten Slovák, který přišel do Česka prodávat hnůj. „Nebyl zván, nebyl vítaným hostem. Nikdy ani nebyl řečník – jen se podívejte na jeho raná vystoupení v médiích. On se novinářů bál! Začal na sobě velice tvrdě pracovat, doučovat se češtinu. Jeho zarputilost a cílevědomost mu skutečně nemůže nikdo upřít. No ale pozvánky stále nechodily, přestalo jej bavit dělat určité úkony zprostředkovaně, a tak se rozhodl, že věci vezme do svých rukou. Pod záštitou boje s korupcí se vrhl do voleb,“ interpretuje Babišovy možné počáteční politické pohnutky.

Co je na tom podivného? „Člověk, jenž byl v době, kterou popisuje jako prohnilou, téměř nejúspěšnější ze všech! A to se bavíme o konkurenci lidí, kteří měli co do činění s kuponovou privatizací. Mimochodem, dodnes ani nechápu, proč se alespoň nevyvrátí ten mýtus, že Andrej Babiš přišel se 100 000 Kč do Česka, kde vybudoval Agrofert. Vždyť je to nehorázná lež!“ dodává.

Jak to tedy je?

Jak to tedy podle něj celé bylo? „Andrej Babiš byl zaměstnancem státního podniku Petrimex. Při rozdělení Československa bylo třeba, aby Petrimex měl v ČR zastoupení, a Andrej Babiš měl pověření dceřinou společnost vybudovat. Bavíme se o letech 1993–1995. Petrimex tehdy nalil do rozjezdu své dceřiné společnosti obrovské množství peněz. Po rozdělení federace, kdy se na Slovensku dostal k moci Mečiar, bylo jasné, že bude chtít do státních podniků dosadit své lidi.“

Babiš se toho podle mínění Pitrona bál, a tak se rozhodl převzít Agrofert. „Svolal tehdy zfalšovanou valnou hromadu Agrofertu (zástupkyně Petrimexu v době konání valné hromady byla prokazatelně na služební cestě v Anglii) a za pomoci svých přátel ze Ženevy (kteří založili malou rodinnou firmu OFI) navýšil základní kapitál Agrofertu z jednoho milionu na miliony čtyři. Tímto tahem se z Petrimexu stal minoritní vlastník a Andrej Babiš získal Agrofert,“ uzavírá.

Prožíváme déjà vu poválečného období?

U Andreje Babiše a jeho hnutí ANO vidí historickou paralelu. „Je to situace z poválečného období Československa a nástupu komunismu. On víceméně založil komunistickou stranu 21. století. Voliče krmí koblihami, využívá populistické propagandy: Prostě to zařídíme. Hlavně se, občane, nestarej, dej nám svůj hlas a my to vyřešíme. Nevoní mu tlachání ve sněmovně, podle portálu Neovlivní.cz si vytváří svoji policii, chtěl by ideálně většinový volební systém, a tím mít možnost vládnout sám, bez dalších koaličních partnerů,“ srovnává Jakub Pitron.

A to nejsme u konce. „K tomu si koupil média, obklopuje se některými lidmi z bývalé StB. V Praze už dokonce poslední volby vyhrál bez programu, má téměř neomezené finanční možnosti. A to jsou hlavní důvody, proč se musí proti Andreji Babišovi aktivně tvořit nějaká opozice. Abychom zabránili návratu starých pořádků. Abychom zabránili oligarchizaci a vládě jedné strany,“ shrnuje, o co principiálně jde.

Ke svým aktivitám ještě uvádí, že není zastáncem strategie, kterou využívá například Rekonstrukce státu. „Tedy tvrdošíjně mít devět bodů a vytvářet neustálý tlak na politické subjekty bez jakékoli vlastní odpovědnosti. Jsem zastáncem toho, že člověk by měl převzít odpovědnost, a pokud má nějaké politické cíle, měl by dostat mandát od voličů k tomu, aby je mohl realizovat,“ uzavírá.

Evropa není dojnou krávou

Kromě jiného se také objevují nová témata a problémy, které je nutné řešit, přijmout k nim stanovisko. Například uprchlíci. Pokud někoho zajímá Pitronův názor na tuto problematiku, tady je: „To, že odmítám přistupovat na princip kolektivní viny, neznamená, že se nebojím nebo že jsem zastáncem přijetí nekontrolovatelného přílivu imigrantů do EU. Ani současné řešení situace v podobě kvót se mi nezdá ideální. Upřímně, 1 500 imigrantů v ČR nevyvolá státní převrat, nezruinuje státní kasu, ani díky nim nepřidáme šaríu do našeho právního rámce. Ale dokázali jsme tím spolehlivě naštvat nejen většinu populace Česka,“ odpovídá. Je zastáncem toho, aby se pomáhalo přednostně těm uprchlíkům, kteří skutečně utíkají před válkou a před Islámským státem. „Jsem pro zřízení dočasných uprchlických táborů jak v těch nárazových zemích, tak v zemích EU. Slovo dočasných je přitom klíčové. Dokážu si představit, že mnoho uprchlíků se po skončení války bude chtít vrátit do své vlasti.“

S čím nesouhlasí, to je naprosto stejná pomoc imigrantům ekonomickým. „Ať tito lidé projdou klasickým azylovým řízením. Evropa není dojnou krávou a nemůžeme bezmyšlenkovitě rozdávat všem,“ je rozhorlen. Nechápe, proč se aktuální situace Řecka nevyužila právě k částečnému řešení uprchlíků: „Proč Řecko, které prodává některé své ostrovy, je nepronajalo EU výměnou za finanční pomoc? Já osobně bych byl právě pro tento způsob řešení problému masové imigrace. Jelikož bychom tak byli schopni pomoci imigrantům, Řecko by dostalo finanční pomoc a zmírnily by se také nálady občanů EU.“

Historické paralely, válka a záložáci

Srovnávání současných problémů s historií a předpovídání možné války je podle něj velice ošemetné, jelikož je mnoho proměnných, které do dané doby vstupují. „Znám spoustu lidí, kteří si vyřizují nebo obnovují zbrojní pasy. Asi se shodneme na tom, že nejen u nás vznikají turbulence, které vyvolávají oprávněné obavy. Můžete se zeptat Ukrajinců, zda si dokázali ještě před pár lety představit, že by u nich vypukla válka. Dnes mají rozstřílené domy,“ přemítá.

Ale jestli je současný konflikt mezi Ukrajinou a Ruskem tím, co by se dalo srovnávat s obdobím v letech 1938–1939? „Bojím se, aby tomu tak nebylo. Vše mnou uvedené ale neznamená, že bych podporoval takzvané záložáky, kteří se formují okolo pana Obrtela. Jednak proto, že povolaní občané musejí spadat pod velení Armády ČR a jednak se tito záložáci hlásí k závazkům z Varšavské smlouvy, která mimo jiné zapříčinila bratrskou pomoc v roce 1968. Je třeba si také uvědomit, že branná povinnost nikdy neskončila a vztahuje se na občany 18–60 let. Skončil pouze základní vojenský výcvik.“