O co jde? Podle tradičních katolíků, kteří se často soustřeďují kolem francouzským arcibiskupem Marcelem Lefébvrem založeného Bratrstva sv. Pia X., se katolická církev po II. vatikánském koncilu a principů na něm přijatých nachází v těžké krizi. Podle tradičních katolíků do církve po Druhém Vatikánu pronikl duch modernismu, relativismu a synkretistického pojetí ekumenismu, kdy se představitelé církve mnohdy odklánějí od věčných pravd, které mají hájit. Bratrstvo například kritizuje nynější katolické představitele za to, že vycházejí vstříc homosexualismu, liberalismu či islámu a jsou ochotni akceptovat rozvody.

Církevní právo není pozitivistické a jeho smyslem je spása duší. Co je tedy učiněno k zachování katolické víry, je legitimní

Kardinál Miloslav Vlk označoval a Tomáš Halík označují Bratrstvo sv. Pia X. za schismatiky, neboť arcibiskup Marcel Lefébvre vysvětil platně, ale nedovoleně, několik biskupů bez dovolení ze strany papeže Jana Pavla II. Lefébvre argumentoval, že se jednalo o stav nouze, neboť podle něho Jan Pavel II. záměrně oddaloval možnost svěcení dalších biskupů. Lefébvre argumentoval stavem nouze, kdy je nutné bránit katolickou tradici. Tím se podle Jana Pavla II. on i vysvěcení biskupové sami dostali do stavu exkomunikace.

„My uznáváme autoritu církevních představitelů i papeže, nejsme schismatiky, ale neuznáváme ji tam, kde ji zneužívají proti věčným pravdám a dogmatu. Papež nemá vymýšlet nic nového, ale jeho úkolem je poklad víry zachovávat, to je součástí dogmatu o papežské neomylnosti. Pokud vymýšlí něco nového v rozporu s pokladem víry, je nejenom právem, ale i povinností katolíka se proti tomu postavit. Navíc papež je neomylný pouze v přesně vymezené oblasti. Známe z historie i řadu špatných papežů. Nesmí převážit kult osobnosti nad papežským úřadem, jehož úkolem je předat dál, to co papež obdržel, tedy poklad víry,“ uvedl Stritzko před časem pro ParlamentníListy.cz.

Benedikt XVI. sňal exkomunikaci z biskupů Bratrstva, ale páter Stritzko se ptá, jak se snímá neplatná exkomunikace. „Je to spíše jakýsi politický akt, neboť ta exkomunikace je od počátku neplatná, a to proto, že monsignor Lefébvre jednal pro uchování katolické víry ve stavu nouze, a to je i důvod, proč je i naše působení legitimní. Církevní právo není pozitivistické a jeho smyslem je spása duší. Co je tedy učiněno k zachování katolické víry, je legitimní. Pokud někdo používá kodex kanonického práva, aby zabraňoval v uchování katolické víry, tak je to nelegitimní. Aby byla exkomunikace platná, musí být spojena s hříchem. Toho se arcibiskup Lefébvre nedopustil,“ vysvětluje Stritzko.

FSSPX: Vyznáváme veškeré učení katolické církve, uznáváme primát papeže

Stritzko v odůvodnění, proč FSSPX požaduje registraci u státu, uvádí, že FSSPX fakticky působí v České republice od roku 1991, tedy více než 25 let. Během této doby se bez právní aprobace ze strany ČR obešlo a nikdy se kvůli tomu do konfliktu s právním řádem ČR nedostalo. „Avšak v souvislosti s nárůstem počtu věřících, kteří navštěvují akce pořádané FSSPX, s nárůstem počtu kaplí provozovaných FSSPX a na to navazujícím počtem právních jednání vznikla nutnost, aby FSSPX získalo v souladu s právním řádem ČR tzv. právní osobnost, tj. způsobilost mít v mezích právního řádu práva a povinnosti (§ 15 odst. 1 obč. zák.). Toho může docílit jedině tak, že se stane tzv. právnickou osobou,“ vysvětluje prior Bratrstva v ČR.

„Vyznáváme veškeré učení katolické Církve. Podle článku 4 uznáváme primát papeže. Já jsem jako generální představený podle článku 6 ve výkonu svého úřadu vázán těmito dvěma odstavci článku 1, jinak jsem ve svém řídícím úřadu nezávislý. Konkrétní realizace podřízení se římským úřadům je předmětem vyjednávání, jímž je pověřena Papežská komise Ecclesia Dei. Zvláštností naší společnosti je výlučné používání tradiční římské liturgie, která se od dnes užívané nové liturgie podstatně liší. Také právní zvyklosti našeho společenství mají své specifické rysy. Všichni naši duchovní a veškerý apoštolát jsou mi jako generálnímu představenému podřízeni a nejsou závislí na římskokatolické Církvi v jednotlivých státech, to znamená ani v České republice, ve smyslu státem uznané právnické osoby. Proto je naše postavení v České republice analogicky srovnatelné s postavením řeckokatolické Církve, a nikoliv s postavením řeholních řádů, v univerzální Církvi je lze srovnat také s postavením s katolickou Církvi sjednocených anglikánů,“ uvádí generální představený mezinárodního bratrstva Bernard Fellay v dopise ministerstvu kultury.