„Vážený pane Babiši, s vaší nevymáchanou pokryteckou hubou se ptáte ve vámi privatizovaných novinách paní Němcové, co prý říká na zakladatele ODS Václava Klause a jeho kuponovou privatizaci (za jeho éry měla ODS nejlepší volební výsledky), na Mirka Topolánka a Marka Dalíka (za jejich éry měla ODS druhé nejlepší výsledky) a na primátora Béma (za jeho éry měla ODS vůbec historicky nejlepší výsledky ve velkých statutárních městech a především v Praze). Prý s panem Janouškem ti dva ´čerchmanti´ stačili ´zničit naše krásné město´. Vaše drzost je tak velká, že na ni krátce zareaguji,“ píše Bém na úvod svého dopisu.

Celý dopis čtěte zde.

Někdo tomu říká ´obchodní či podnikatelská příležitost´, jiný zlodějna

Bém píše Babišovi, že slovo „privatizace“ by si speciálně on neměl dovolit vzít vůbec do pusy. „Zprivatizoval jste s jednou úřednicí společnost Agrofert za sotva pětinu její skutečné ceny. Někdo tomu říká ´obchodní či podnikatelská příležitost´, jiný zlodějna. Čeština je naštěstí krásný a bohatý jazyk,“ vzkazuje Bém Babišovi.

A pokračuje: „Mirku Topolánkovi jste lezl do zadní části těla všude tam, kde se to jenom trošku dalo. Jestli to bylo z důvodů vašeho obdivu k němu, závisti či bázně ke společenské roli premiéra, nebo také čekání na další vhodnou ´podnikatelskou´ příležitost, nechci soudit a v zásadě je mi to jedno."

Drzá a hloupá

Pak se Bém ohrazuje proti tomu, že ho Babiš kritizuje za to, že „zničil“ Prahu: „Vaše poznámka na adresu ´zničené Prahy´ za éry mého primátorování je nejenom drzá, ale ještě navíc bezbřeze hloupá. Protože chápu, že člověk, který s Čechami nikdy moc společného neměl (kromě byznysu), nenarodil se zde, nestudoval zde, žil poněkud více `na východě`, tak také mnoho o ´našem krásném hlavním městě´ neví.“

Bém píše, že Prahu zdědil po svém předchůdci Janu Kaslovi (kromě krátké letní a podzimní epizody Igora Němce) s více než 30miliardovým dluhem a obrovskými infrastrukturními výzvami: rozestavěným tunelem Mrázovka včetně otázky, jak dál s pražským městským okruhem, s absolutně zanedbaným a politicky podceněným problémem chybějícího tranzitního velkého Pražského okruhu, s vnitřně předluženým Dopravním podnikem hlavního města Prahy nastaveným investičně pouze a jenom na peníze z půjček, tedy budoucích dluhů, s organizační strukturou magistrátu rozesetého na více než třiceti místech Prahy a pracujícího v poněkud zastaralém „předrevolučním“ úředním rytmu.

Kdo v prosinci 2002 vstoupil do české metropole, našel měsíční krajinu

„Kdo v prosinci 2002 vstoupil do české metropole, našel měsíční krajinu, 35 tisíc vystěhovaných rodin bez střechy nad hlavou, rozbořené komunikace a nefungující dopravu. Prahou se totiž, pokud jste už na to zapomněl, či byl v té době zrovna třeba na Slovensku či v Moskvě, prohnala největší přírodní katastrofa v jejích tisíciletých dějinách – pětisetletá povodeň. Zničila vše, co jí přišlo pod ruku a způsobila škody ve výši téměř dalších 30 miliard korun. Tím se reálný dluh města zvýšil na dvojnásobek (téměř 60 miliard),“ píše Bém.

Exprimátor Bém píše o tom, že stačil za jeden měsíc dát postiženým lidem střechu nad hlavou, za tři měsíce zbavil město bahna a obnovil městskou infrastrukturu, za 12 měsíců obnovil celé zničené městské části, za dalších 24 měsíců dokázal postavit nové, a to skutečně nové (například Karlín se vrátil do nikoliv předpovodňového stavu, ale vyrostla z něho výstavní čtvrť Prahy, podobně lze hovořit o části Vysočan či Libně), za 36 měsíců dokázal postavit ve světě unikátní systém (doposud zcela chybějící) protipovodňové ochrany a za dalších 24 měsíců dokázal stabilizovat investiční potenciál města včetně konsolidace neutěšené ekonomické situace Dopravního podniku hlavního města Prahy (ten propustil přes tisíc zaměstnanců a začal hospodařit s vyrovnaným rozpočtem).