„Paní Nagyová nejdřív dělala prodavačku v kantýně fabriky Chodos, kde jsem pracoval. Skoro nikdo ji tam neznal a ona se také s nikým nebavila. Asi měla jiné ambice," vzpomínal Nykl na první setkání v roce 1985.

• TÉMA: Obří protikorupční akce

"Musel jsem odejít kvůli Chartě 77 na Sokolovsko, protože z Karlových Varů jsem byl, lehce řečeno, vystrnaděn. Nikde jsem na příkaz Státní bezpečnosti nedostal práci. Odmítl jsem se vystěhovat do Rakouska, a tak jsem musel jít z Varů. Dostal jsem nádenickou práci ve firmě Chodos v Chodově," dodal Nykl.

Hodná paní? Nesmysl, říká Nykl

Z tovární kantýny však prý nečekaně Jana Nagyová postoupila do vyšších pater podnikové hierarchie. "Stala se významnou funkcionářkou KSČ a postoupila na lepší místo. Psal se rok 1985, když jsem dostal předvolání, abych se dostavil do zasedací místnosti naší fabriky. Bylo tam několik komunistických funkcionářů a spolu s paní Nagyovou se do mě pustili. Prý jsem před zaměstnanci urážel naše socialistické zřízení. Měl bych prý vědět, že já se svou minulostí si takové řeči nemůžu dovolit. A když se to stane znovu, pošlou hlášení na Státní bezpečnost," tvrdí Nykl.

Stál prý před nimi, mlčel, následně poděkoval a odešel. „To bylo mé jediné seznámení s paní Nagyovou. Když někdo dnes říká, že to byla vcelku hodná paní a změnila se až po příchodu do pražského prostředí, říkám, že je to nesmysl. Za to nemůže Praha, ale vrozená povaha a touha po kariérismu," domnívá se bývalý politický vězeň.