„Stále není úplně zřejmé, do jaké míry se Rusko zapojilo do událostí na Krymu a východní Ukrajině. Stejně tak nevíme, kam až ve své konfrontaci se Západem bude ochotno zajít. Jedno je však jisté, popularita Vladimira Putina dosahuje v jeho zemi rekordní úrovně. Podle srpnového průzkumu nezávislé agentury Levada Center dosáhla oblíbenost Putina 85,5 %. To je tak vysoké číslo, že by vzbudilo podezření při jakémkoli výzkumu spojeném s politikou. I přes pochybnosti, do jaké míry jsou ochotni Rusové veřejně přiznat své politické smýšlení, existuje skutečný důvod, proč nelze brát toto číslo za bernou minci," tvrdí oba profesoři. 

„Na základě provedeného průzkumu se v prvé řadě ukazuje, že se Rusové semkli dohromady. To je běžný jev, jenž lze pozorovat ve všech zemích, které se nacházejí ve válečném konfliktu. Není tedy překvapivé, že mezinárodní tlak na Rusko se promítl do ruského politického cítění. Pokud se ale na získaná data podíváme blíže, zjistíme, že se za nimi skrývají pro Putina značná rizika. Od září 2013 probíhá na University of North Carolina ve spolupráci s Ruským institutem na královské koleji v Londýně studie o vývoji politických, ekonomických a sociálních postojů mezi Rusy, kteří pravděpodobně nepatří do jeho tábora obdivovatelů. Jde o vzdělané obyvatele větších prosperujících měst," poukazují profesoři na jedinečnou studii. 

„Je zajímavé sledovat, jakým způsobem se u této části ruské společnosti změnily postoje k Putinovi. Zatímco v říjnu 2013 jej z vybraného vzorku respondentů podporovalo 48 %, letos v červenci to bylo již 75 %. Podíl těch, kteří vyjadřovali důvěru v politické lídry v Rusku, se za toto období zdvojnásobil a dosáhl 44 %. Zatímco skupina respondentů vyjadřujících se k ruským politikům negativně se snížila o polovinu na 18 %," přinášejí autoři tohoto textu konkrétní čísla. 

Celý článek v angličtině najdete ZDE.

„Anexe Krymu a následný konflikt se Západem podpořené propagandou ve státem kontrolovaných médiích dosáhl toho, co se dříve Kremlu nedařilo. Oblíbenost Putina raketově vzrostla a navíc se i rozšířila základna jeho příznivců. Pokles popularity po kontroverzních parlamentních volbách v roce 2011 se Kreml snažil zvrátit prostřednictvím nastolování nových témat. V rámci této nové agendy se nahlas mluvilo o omezení práv homosexuálů a důležitém významu pravoslavné církve a dalších tradičních hodnot. Putinovu týmu se podařilo vytlačit na okraj zájmu opozici a zajistit si podporu tvrdého jádra konzervativních voličů," konstatují Greene a Robertson. 

„Ti, kteří v letech 2011 a 2012 opustili tábor příznivců prezidenta Putina, jistě nepředpokládali, že by se někdy mohli vrátit zpět. A přece se tak stalo. Na základě získaných dat z výše zmíněné studie lze konstatovat, že konflikt na Ukrajině jejich preference změnil. Plných 39 % ze vzorku respondentů, kteří byli rozhodnuti v roce 2012 pro Putina v dalších volbách nehlasovat, by mu dnes svůj hlas opět dalo. Voliči liberála Michaila Prochorova a komunisty Genadije Zjuganova vyjádřili směrem k Putinovi v červenci 2014 v porovnání se říjnem 2013 rovněž kladnější hodnocení," upozorňují američtí profesoři. 

„Zatímco si nyní více Rusů myslí, že se země ubírá správným směrem, mezi našimi respondenty se však zvýšení důvěry ve vládu a osobní či celonárodní prosperitu nijak neprojevilo. To není pro Vladimira Putina příliš dobrá zpráva. Znamená to, že by nejspíš zvítězil ve volbách konaných v příštích dnech. Ale nejbližší volby se mají konat až za čtyři roky a do té doby euforická vlastenecká vlna jeho voličů bezpochyby opadne," tvrdí Greene a Robertson. 

„Republikáni by o tom mohli vyprávět svoje. Obliba prezidenta USA George W. Bushe dosáhla krátce po 11. září 2001 výjimečných 90 %. Ale poté začala okamžitě klesat a podle průzkumu veřejného mínění společnosti Gallup dosahovala v roce 2004 maximálně 50 %. Putin si navíc nepočíná zrovna prozíravě, když fakticky nutí obyčejné Rusy sdílet útrapy ze sankcí uvalených na ruské elity. Přitom sankce by se jinak nemusely většiny Rusů nijak zvlášť dotknout. Ale ruská vláda se rozhodla pro zákaz dovozu evropských a amerických ptoravin. Bez ohledu na sarkastické poznámky o těžkostech života bez parmské šunky a parmezánu způsobilo embargo i růst cen běžných potravin typu méka, brambor a chleba. To se nejvíce dotýká nejchudších vrstev obyvatelstva, kde je zastoupeno nejvíce příznivců ruského prezidenta. Střední třída zase byla zasažena zmrazením penzijních fondů na tři roky, aby vláda získala finance na pokrytí nákladů souvisejících s připojením Krymu a rovněž na pokrytí fiskálního deficitu," zmiňují důležitá fakta oba profesoři. 

„Anexí Krymu dal Putin mnoha Rusům důvod k radosti - a to se zákonitě promítlo na zvýšení jeho oblíbenosti. Pokud ale Putin chce, aby nešlo jen o ojedinělý výkyv v grafu, bude muset najít způsob, jak vrátit jídlo do regálů v obchodech a peníze do kapes lidí," uzavírají Greene a Robertson svůj článek publikovaný v listu The Moscow Times.