„Každý, kdo sleduje fungování exekucí, tak naprosto přesně ví, že dramaticky nejvíce konfliktních situací se děje při zabavování movitého majetku,“ řekl poslanec Tejc, právník a předseda ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny pro ParlamentníListy.cz. Výkon exekuce v terénu je podle něj za prvé nejobtížnější, za druhé ale také nezřídka zatížen množstvím chyb.
„Podle mého názoru v podstatě vždy platí, že čím jsou situace vypjatější a emočně náročnější, tím jasnějšími a jednoduššími pravidly by měly být upraveny. Proto navrhujeme v otázce mobiliárních exekucí zcela jasně definovat, co není možné v žádném případě zabavit. Je to něco jako definice sociálního minima. Jde o to, aby exekuce sice postihla dlužníkův majetek, aby byla efektivní a vedla k uspokojení nároku věřitele, ale aby dlužníkovi ponechala jeho důstojnost. A pokud nějaký zaměstnanec exekutorského úřadu lepí štítky na věci zcela nutné k dennímu životu, je to ponižování dlužníka a hraničí s vydíráním,“ dodává Jeroným Tejc.
Mezi exekutory nachází jeho návrh překvapivou podporu. „Mohu říci za řadu kolegů z různě velkých exekutorských úřadů, že tento návrh jednoznačně podporujeme, protože jasně stanoví, co lze zabavit a co ne a tím ochrání jednak dlužníky, tak i samotné vykonavatele před domněnkami dlužníků o nepřípustnosti zabavení movité věci,“ uvedl exekutor ze Šumperka Marcel Kubis. Ten také stojí za iniciativou, aby vznikl institut exekučního ombudsmana.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jm