Podle pravicových politiků i novinářů je malý plat lepší než dávka od státu. „Problémem ovšem je, jak nízký ten plat je. Pokud totiž je tak nízký, že rodina zaměstnaného pobírá k němu řadu sociálních dávek, pak je otázkou, jaká je vlastně motivace tohoto zaměstnance pracovat,“ uvádí Seďa a vysvětluje tak plán současné vlády Bohuslava Sobotky (ČSSD) postupně navyšovat minimální mzdy.

Firmy šetří na zaměstnancích. Pak ale klesá poptávka ze strany obyvatelstva

Seďa odmítá tvrzení, že by růst minimální mzdy zvýšil nezaměstnanost nebo snížil konkurenceschopnost ekonomiky.

Poslanci z ČSSD vadí pravicová neoliberální politika v tom, že upřednostňuje zisky finančníků a podnikatelů před životní úrovní zaměstnanců. Dokladem toho je tvrzení, že majitelům firem nezbývá, než šetřit na lidech.

Celý článek ZDE.

„Je také otázkou, zda tato strategie nejde vůči samotným firmám, protože pokud se snižují reálné platy, navyšují se ceny, pak klesá koupěschopná poptávka obyvatelstva. Prostě nelze pouze stavět na exportu, ale je nutno podpořit stabilitu domácí poptávky,“ myslí si Seďa.

Pracující člověk by měl být ohodnocen tak, aby nemusel pobírat sociální dávky

Šetřit na lidech, snižovat mzdy či propouštět zaměstnance patří k logickým krokům z pohledu zvyšování produktivity práce a tím i konkurenceschopnosti firmy. Zvyšující se nezaměstnanost jde ovšem na bedra státu kvůli podporám.

Nezajímavá a špatně placená práce pak nezaměstnané dostatečně nemotivuje, a tak opakovaně končí ve frontách na úřadech. Podle Sedi by mělo platit, že pracující člověk by měl být ohodnocen tak, aby si nemusel chodit pro sociální dávky. Tlak na navýšení minimální mzdy je tak velmi důležitý.

Nezaměstnané by mělo motivovat snižování dávek či jejich navýšení v případě rekvalifikace

„Nezaměstnaní by měli být motivováni k nalezení si zaměstnání kombinací snižující se dávky v nezaměstnanosti v čase s možností přivýdělku při veřejných pracích či navyšování příspěvku při vhodné rekvalifikaci. Ale tato rekvalifikace musí vycházet z požadavků pracovního trhu v daném místě a ne z pohledu možností té které rekvalifikační firmy,“ navrhuje Seďa.

Pružně reagovat na požadavky trhu by měl také školský systém. Ten ale v současnosti spíš produkuje absolventy bez kvalifikace a bez perspektivy. „Příkladem možného postupu je úzká kooperace veřejného a soukromého sektoru, zejména vysokých škol a českých firem, dlouhodobé plánování požadavků na modernizaci obrany a bezpečnosti, podpora exportu na nové zahraniční trhy, omezení překážek volného trhu a zejména služeb v Evropské unii,“ předkládá Seďa svůj výčet.