O počátcích oděvní výroby se v Prostějově dá mluvit už v souvislosti se založením krejčovského cechu v roce 1491. Oboru se v hanáckém městě evidentně dařilo a v době vrcholící průmyslové revoluce zde v polovině 19. století vznikla řada podniků, které vyráběly konfekci a vyvážely ji do celé Evropy, ale oděvy z Prostějova se prodávaly i do zemí Blízkého východu a do Jižní Ameriky. Zakladatele první továrny na konfekční oděvy Maiera Mandla následovali po roce 1858 další podnikatelé a z Prostějova se stalo největší centrum výroby konfekce v Rakousku-Uhersku, prostějovské oděvní továrny zaměstnávaly na patnáct tisíc krejčích. K hlavním produktům v počátcích patřily uniformy, sortiment se ale postupně rozšiřoval. Prostějovským výrobcům dominovaly provozy Františka Rolného, jehož firma vznikla roku 1862. Po první světové válce ale firmě Rolný začal konkurovat silný soupeř, Jan Nehera. Oba podniky pak určovaly směr vývoje oděvního průmyslu v Československu mezi světovými válkami a na jejich základech později vyrostl i podnik OP Prostějov.

Levnější než Baťa

Meziválečné období v Prostějově poznamenal vliv Tomáše Bati a jeho převratných novinek, které uplatňoval ve svých podnicích. Také prostějovští podnikatelé Arnošt Rolný a Jan Nehera se inspirovali v Baťově Zlíně. Firma Arnošta Rolného rostla a do roku 1929 zaměstnávala na šest set dělníků, postupně expandovala i mimo Prostějov a byly otevřeny pobočné závody v Brně a v Praze. Po Baťově vzoru Rolný vybudoval i distribuční síť prodejen, do roku 1935 jich měl téměř stovku a později je rozšířil i do zahraničí. Rolného obchodní společnosti působily v Maroku, v Egyptě a dokonce v Hongkongu a v Paraguayi. Baťou, a především jeho využíváním moderní mechanizace, se Rolný inspiroval ve svém závodě v Brodku u Konice, kde zavedl první dílny na pásovou výrobu konfekce. Zvýšil tak produkci, ale mohl díky tomu zaměstnat i nekvalifikované dělníky. Pro výchovu učňů zřídil vlastní obchodní a krejčovskou školu. Svůj vzor následoval i v marketingu a dokonce baťovskou inspiraci přiznával ve sloganu „Obuv Baťa – oděvy Rolný“ nebo „Jsme levnější než Baťa!“ Rozdílem bylo jen to, že u Rolného končily ceny na šestku. Pro reklamní účely si dokonce zakoupil i tři letadla.

Baťovskou inspirací se netajil ani největší Rolného konkurent Jan Nehera, který přenesl do provozu poznatky z USA a dalších rozvinutých zemí a vybudoval vlastní výrobní systém. Jeho efektivita výrazně zlevnila výrobu a Nehera mohl rozšířit okruh svých zákazníků o nižší příjmové vrstvy. Zdokonalil také prodejní síť, která byla koncipována tak, aby měl zákazník k dispozici nejen oděvy, ale i různé doplňky a obuv. K zákaznickému servisu patřila i možnost využití dalších služeb, jakými byly úpravna, správkárna či žehlírna. Roku 1938 zaměstnával Nehera ve čtyřech provozech už 970 pracovníků, k nimž uplatňoval podobně jako Baťa specifický přístup. Zaměstnanci se stávali spolupracovníky a podnik jim poskytoval mnohé sociální vymoženosti. Stavěl pro ně byty, vznikala rekreační zařízení a bylo postaráno i o výchovu mládeže. Podobnost podnikatelských strategií dokonce vedla k podezření, že jsou obě firmy propojené a v jednom čísle časopisu Krejčovské zájmy tehdy vyšel článek s názvem „Je konfekční továrna firmy Nehera podnik Baťův, nebo není?“ Nehera byl ovšem vždy samostatnou firmou a Baťou se pouze inspiroval.

Během druhé světové války oba největší prostějovští podnikatelé Rolný i Nehera čelili tlaku okupantů. Do podniku Rolný byl dosazen německý dozor a následně byl majiteli vnucen i německý společník Tengelmann; firma začala šít uniformy pro wehrmacht. Podobně na tom byl i Nehera, který se dostal pod drtivý tlak a byl dokonce krátce vězněn. Nakonec zůstal jen formálním podílníkem německé firmy Hanisch a spol., která převzala jeho podniky.

Po konci války Arnošt Rolný i Jan Nehera skončili v emigraci a v letech 1945–1948 byly prostějovské oděvní firmy postupně znárodněny. V roce 1965 byl otevřen nový závod, do něhož byla soustředěna veškerá prostějovská oděvní výroba a který zaměstnával přes deset tisíc pracovníků. Ustavení výrobního komplexu OP Prostějov dalo vzniknout jedné z největších společností pohybujících se v oděvním průmyslu na českém trhu, ale také jednomu z nejvýznamnějších producentů konfekce v socialistickém bloku. V roce 1992 byla firma privatizována tehdejším managementem a usilovala o konkurenceschopnost na světových trzích. Rozšířila marketingové aktivity a součástí její strategie bylo i zavedení nových ochranných známek, jakými byly např. Profashion a William&Delvin; v barvách té druhé se propagace účastnil i známý džínový velorex.