Boj o udržení vlivu na Ukrajině je podle Ben-Amiho pro Putina záležitostí, kterou si nemůže dovolit prohrát. Jak ovšem konstatuje, ani Západ nemůže připustit, aby došlo k tak flagrantnímu porušování hranic suverénního státu. „Jde o základní pilíř civilizovaného světového řádu. Spojené státy a Evropská unie však daly jasně najevo, že pro zachování suverenity Ukrajiny nehodlají obětovat životy svých vojáků,“ konstatuje bývalý izraelský ministr. Ruský prezident dle jeho mínění získal na počátku krize převahu, protože anektoval Krym. Nyní na východě země chytře tlačí na rozdělený Západ, který nejeví ochotu příliš riskovat, aby si vybral mezi válkou, či křehkou dohodou,“ píše Ben-Ami.

„I když ani jedna možnost není příliš lákavá, nebezpečí války s Ruskem nelze přeceňovat. Obě strany totiž mají velký jaderný arzenál. Také proto nedávno druhý nejvyšší generál NATO sir Adrian Bradshaw prohlašoval, že o válce lze uvažovat jedině tehdy, pokud by Rusko zaútočilo na členský stát NATO,“ poukazuje Ben-Ami a dodává, že taková varianta se jeví jako nepravděpodobná. „Západ dobře ví, že kdyby měla Ukrajina jaderné zbraně, o Krym by nepřišla. Západní politici svůj názor na válku nezmění, sankce se ukázaly jako nedostatečné, takže zbývá jen dohoda. V rámci ní Západ uzná jisté legitimní nároky Kremlu na udržení vlivu na Ukrajině i v nejbližších sousedících zemích,“ zmiňuje Ben-Ami.

celý text v angličtině najdete ZDE

„V takovém případě se Rusko vyhne přímé nadvládě nad Ukrajinou, ale může např. trvat na tom, že se Ukrajina nikdy nestane členem nepřátelského bloku nebo aliance. V případě, že se v tomto bodu Západ podřídí Rusku, Putin bezpochyby rád ukončí válku, jež ruské ekonomice vůbec nesvědčí,“ je přesvědčen bývalý vrcholný politik. To však dle jeho názoru neznamená, že tím skončí i revizionistická snaha Putina. „Rusko chce získat opětovný vliv i v jiných státech, z nichž některé jsou součástí Evropské unie. Na mysli mám nyní Rumunsko a Maďarsko. Pokud chtějí západní vůdci takové hrozbě zabránit, měli by zahájit s Ruskem strategickou spolupráci. Konkrétně by mělo jít o velkou mírovou dohodu, jež by stanovila globální bezpečnostní normy a kontrolu zbrojení,“ navrhuje Ben-Ami.

Bývalý izraelský diplomat připouští, že Rusko již není globální velmoc, ale přesto prý disponuje mnoha atributy, které jsou světovým velmocem vlastní. „Rusko je rozlehlá země s bohatou kulturou a historií. Disponuje jadernými zbraněmi a má silný vliv přes dva kontinenty. Rovněž má schopnost sehrávat roli prostředníka v mnoha konfliktech. Všechny uvedené body by tvůrci výše zmíněné smlouvy měli brát v potaz, radí Ben-Ami. Budoucnost Ukrajiny považuje zcela upřímně za nejasnou a zmiňuje Jordánsko, které od skončení šestidenní války v roce 1967 slouží jako nárazníkové pásmo mezi Izraelem a arabskými státy. „Jakýkoli palestinský stát bude muset tento fakt respektovat a Izrael nepřipustí, aby vstoupilo do nepřátelské aliance. Tedy podobná situace jako v případě Ruska a Ukrajiny,“ píše Ben-Ami.

„Francouzsko-německý mírový plán pro Ukrajinu počítá s demilitarizovanou zónou oddělující vládní a separatistické síly. Rusky mluvící obyvatelé východních regionů navíc získají silnou autonomii. Jinými slovy, plán fakticky převedl do praxe ruské vize o federalizované Ukrajině. Žádný podobný plán však nemůže sám o sobě omezit Putinovy revizionistické snahy. Učinit tak může pouze sjednocený a rozhodný Západ,“ má jasno Ben-Ami.