Na úvod Schindler připomíná velmi chladné vztahy, které od sestřelení ruského letadla Tureckem mezi oběma zeměmi panují, což by mělo vyvolávat mnohem větší diskusi, než která se vede. „Kremelská propaganda proti Ankaře zesílila a nastavila tak prostor pro budoucí konfrontaci,“ píše Schindler a dodává, že Rusové nejprve tvrdili, že za pádem letadla na Sinajském poloostrově, při kterém přišlo o život 224 lidí, z nichž většina byla z Ruska, je Islámský stát, pak však otočili a uvedli, že za vše mohou „turečtí ultranacionalističti teroristé“.

Jedním z důkazů, že Rusko připravuje válku s Tureckem, jsou podle Schindlera vojenská cvičení, která země zahájila v regionech blízkých právě Turecku. „Jednotky byly zmobilizovány, byl tedy učiněn poslední krok, který předchází otevřené válce,“ tvrdí Schindler s tím, že všechna ruská vojenská cvičení jsou namířena vůči Turecku.

Ukazuje také, že Rusové neberou v potaz civilní ztráty. „Putinovy vzdušné síly zabily za poslední měsíc téměř 700 syrských civilistů (pro srovnání, Islámský stát zabil v lednu méně než sto civilistů) a pokud nám má něco naznačit rozdrcení čečenského hlavního města Groznyj v letech 1994-95, obyvatelé Aleppa by se měli raději klidit co nejdál,“ píše Schindler o situaci v Sýrii a dodává, že výsledkem obléhání původně dvoumilionového města bude „humanitární krize, kterou svět nebude moci přejít“.

Cituje ruského vojenského analytika Pavla Felgenhauera, který je zároveň velkým kritikem ruského režimu. „Rusko zahájilo připravy na velkou válku,“ tvrdí Felgenhauer, podle kterého jsou vojenská cvičení důkazem, že Rusko plánuje válku s Tureckem a potažmo z celou Severoatlantickou aliancí.

Celý text zde

Schindler připomíná, že by to nebylo poprvé, kdy Rusové využili „vojenské cvičení“ jako zástěrku k agresi. „Bylo to použito v srpnu 1968 během sovětské invaze do Československa, což vysvětluje, proč NATO vždy nadskočí, když Moskva organizuje vojenská cvičení poblíž jeho území,“ tvrdí Schindler.

Podle Felgenhauera bude obléhání Aleppa obrovskou humanitární katastrofou, která si v ničem nezadá s obléháním Sarajeva v letech 1992-95. A ve chvíli, kdy by se Turecko pokusilo zasáhnout, vypukne válka. „Putin se rozhodl pomoci svému klientovi, Asadovu režimu, vyhrát jeho krvavou občanskou válku, nejdříve na severu kolem Aleppa, a jakákoliv snaha z Turecka či z NATO je zastavit narazí na ruskou sílu.“

Z neřízeného Ruska pak viní amerického prezidenta Obamu, který podle něj opustil svou tezi, že existuje nepřekročitelná červená linie a nechal Putina, ať si v Sýrii dělá co chce. To pak vyvolává napětí uvnitř NATO samotné. Aliance totiž pochybuje o existenci této linie a neví, co si má počít. Bojí se, že Obamovým počínáním došlo k tomu, že USA jsou zatlačeny do kouta. Schindler připomíná, že ačkoliv v současnosti USA odmítají podílet se na pozemních operacích v Sýrii, „byl to právě pan Obama, který vedl před pěti lety NATO do války v Libyii, aby zabránil možnému masakru v Benghází, což byla mnohem menší hrozba humanitární katastrofy, než ta, kterou představuje hrozivý meč ruského dělostřelectva a vzdušných sil visící nad Aleppem.“

Rusové se nyní snaží podle Schindlera hodit na Američany, že právě americká letadla stojí za nedávným útokem na nemocnici v Aleppu, což Schindler dementuje s tím, že „americké zpravodajské služby vědí, že to byli ruské vzdušné síly“. „Jako obvykle, Rusové lžou,“ údajně uvedl Pentagon s tím, že má údajné záznamy rozhovorů mezi piloty ruských letadel.

„Rusko v Sýrii vyhrálo a NATO a Západu nezbývá než se s tím vyrovnat, stejně jako se s tím musí vyrovnat nešťastní obyvatelé Aleppa,“ píše Schindler a dodává, že USA sice Rusko do války nezatáhne, to samé však nelze říct o Turecku. „Chladnější hlavy by mohly vyhrát a všichni rozumní lidé by měli doufat, že to tak bude.“