/V rámci „kolektivního“ interview zveřejňujeme odpovědi bez dílčích jmen, tým ambasády je stvrdil jako jednotnou „společnou řeč“, což se PL rozhodly výjimečně akceptovat, se souhlasem velvyslance. Pozn. red./

Jak se změnilo poslání a úkoly ambasády v souvislosti s omezením mezistátního cestování a turistiky? Ztracené české turisty momentálně neřešíte… a kdy se podle vás do země opět dostanou?

Máte pravdu, že pomoc českým turistům v nouzi již rok neřešíme. Rovněž politických delegací výrazně ubylo.

Na druhou stranu pandemie a s ní související přesun do virtuálního prostředí umožnil posílit četnost bilaterálních konzultací v různých oblastech. Dříve jsme se spoléhali jen na fyzická setkávání, která vždy zabrala i s cestou několik dní. Dnes je možné stejná témata probrat on-line za tři hodiny. Velvyslanectví se proto snaží rozšiřovat spektrum aktivit, od politických přes obchodní až po kulturní projekty.

V oblasti cestovního ruchu je situace složitější. Izrael má již rok uzavřené hranice z důvodu zamezení zavlečení nákazy, případně nových mutací koronaviru. Obnovení cestovního ruchu tak bude velmi pomalé a bude záležet i na rychlosti, se kterou se bude očkovat v Evropě a v USA, odkud pochází většina turistů mířících do Izraele.

Jak se v covidové době (ne)daří českým podnikatelům v Izraeli?

Podnikatelům se snažíme pomáhat dlouhodobě. I v průběhu pandemie se podařilo mnoho úspěchů v oblasti podpory českého exportu. Jako příklad můžeme uvést dodávku polyetylenu na stavbu vodní nádrže HaBonim královédvorskou firmou JUTA.

Ambasáda i státní agentura CzechTrade pravidelně komunikují s českými podnikateli, kterým se aktivně snažíme pomoci proniknout na zdejší trh. K tomu mimo jiné slouží i různé semináře a B2B setkání, které probíhají ve virtuálním prostředí. Zájemcům z řad vašich čtenářů doporučujeme pravidelně sledovat facebook naší ambasády.

Co je pro vás zcela nové, s čím se potýkáte právě v důsledku pandemie, co by vás před dvěma lety vůbec nenapadlo?

Zcela nová je pro nás nemožnost cestovat do České republiky a opačně. Před pandemií bylo na trase Praha-Tel Aviv šest přímých letů denně. Dnes je cesta do Prahy 18hodinové martýrium spojené s obrovskou byrokracií a karanténami na obou stranách.

Ještě před měsícem byla po návratu do Izraele povinná a státem kontrolovaná 14denní karanténa. Nyní sice existuje možnost pro očkované se jí vyhnout, ale i tak musíte absolvovat nejméně dva PCR testy. Pro děti, které očkované nejsou, tato povinnost stále platí.

Z tohoto důvodu nebyla velká část zaměstnanců velvyslanectví doma 9 měsíců i déle. To samozřejmě zvyšuje již tak vysokou psychickou zátěž, zvláště v okamžicích, kdy rodinní příslušníci v České republice onemocní. 

Osobně se dívám s podivem na to, jak Izrael covidovou pandemie zvládá za politické situace, která tam panuje. Mimo jiné čtvrté volby za dva roky… Co byste k tomu řekli?

Zde je znovu na místě zmínit rozdíly v mentalitě. V Izraeli v březnu proběhly již čtvrté předčasné volby, státní rozpočet se naposledy podařilo schválit v březnu 2019. Politické strany se přou například o pobídkové a kompenzační programy pro podnikatele.

Nicméně pandemie jako taková je považována za otázku národní bezpečnosti, a boj s ní je proto nadřazen partikulárním politickým zájmům. Protože mezi odborníky panuje vesměs konsenzus podložený obecně uznávanými mezinárodními vědeckými autoritami, panuje konsenzus i na jejím řešení, kterým je očkovat, očkovat, očkovat.

Je snad krize, neutěšená situace v zemi, sama o sobě „dobrým“ zázemím pro zvládnutí jiné – covidové – krize? Je to proto, že obyvatelé Izraele zvládají začínat od nuly, prošli vojenským výcvikem, a tak „poslouchají na slovo“?

Každá krize je zde vnímána jako příležitost pro další zlepšení a pro posílení odolnosti společnosti i státních institucí. V době pandemie vznikla celá řádka populárních písní, jejichž cílem bylo zvednout morálku občanů.

Dovolíme si ocitovat refrén nejpopulárnější z nich:

Proti veškerým protivenstvím jsme nikdy neztratili naději.

Co přinese další den, se nedozvíme a za vše poděkujeme.

Jak bylo, tak i bude, už jsme překonali mnohé, překonáme i toto.

Neztuhne nám úsměv, i tato krize je na nás krátká.

Je současnost vhodný čas pro mírové procesy? Jak se toto změnilo v době covidu? 

Pandemie paradoxně pomohla k uklidnění bezpečnostní situace. V roce 2019 byl jih Izraele ostřelován raketami z pásma Gazy zhruba jednou za sedm týdnů.

Z Gazy jsou rovněž vypouštěny nám všem známé dětské balonky, na jejichž konci je však připevněna výbušnina ve tvaru hraček, aby přilákaly pozornost dětí. Po dopadu nálož vybuchne s cílem zranit co nejvíce osob. Zápalné balony fungují obdobně, cílem je však zapálit budovy či obdělávaná pole. Ohroženy jsou především zabydlené oblasti u hranice s pásmem Gazy. V době uzávěr však tyto útoky prakticky ustaly.

Samostatnou kapitolou je konflikt mezi Izraelem a šíitským Íránem, respektive jeho spřátelenými milicemi v Sýrii a Libanonu. Ten probíhá více skrytě, ale s nezmenšenou intenzitou. Ve vztazích s arabskými zeměmi byl rok 2020 rokem historických mírových dohod:

K narovnání vztahů došlo postupně se Spojenými arabskými emiráty, Bahrajnem, Súdánem a Marokem. Tento pozitivní vývoj si ještě před rokem nedokázal nikdo v regionu Blízkého východu představit. Nezbývá než doufat, že tato přátelská atmosféra sehraje pozitivní vliv i v izraelsko-palestinských vztazích.

Co by se ze současné situace dalo z Izraele vytěžit za radu pro ČR?

Běžní Izraelci by jistě poradili semknout se, neztratit naději a táhnout za jeden provaz.

Na hledání případných chyb a viníků je vždycky čas až poté, co je krize zažehnána.

Co se mimochodem osvědčilo pro otevření škol? V Čechách jeden tábor rodičů odmítá testování a roušky, ale žádají bezpodmínečné otevření škol.

Ze zemí OEDC měl Izrael v posledním roce nejdéle zavřenou školskou soustavu, školy se po roce plně otevírají nyní. V průběhu pandemie byly s mnohaměsíčními přestávkami otevřeny jen školky a první až čtvrté ročníky základních škol. Od pátých ročníků výše usedli žáci do lavic naposledy v březnu loňského roku. Důvodem byl konsenzus, že školy představují jedno z hlavních rizik pro šíření nákazy.

Všechny děti nosí povinně roušky a ve třetích a čtvrtých ročnících jsou rozděleny na poloviny. O rouškách debata nebyla – rodiče mají zájem, aby děti chodily do školy a jestli je proto nutné nosit roušky, učiní tak. Děti se ve školách netestovaly, protože byly téměř rok doma a školy se otevírají až měsíc poté, co došlo k otevření celé ekonomiky a nedošlo k nárůstu případů nákazy.

Jaká konkrétně existuje „pandemická“ spolupráce mezi Izraelem a ČR a v čem je naopak rozdíl?

Mezi ČR a Izraelem proběhl v posledním roce bezpočet videokonferencí a konzultací na všech úrovních. Premiér Andrej Babiš pravidelně komunikuje s izraelským předsedou vlády Benjaminem Netanjahuem, v aktivním kontaktu jsou i prezidenti obou zemí. Spolupracují i statistici, epidemiologové a lékaři z „první linie“. Jedná se skutečně o spolupráci mezi dvěma strategickými partnery, kteří se od sebe navzájem učí.

Jistou překážku představuje rozdíl v organizaci zdravotní péče. V Izraeli je ze zákona povinné zdravotní pojištění u jedné ze čtyř zdravotních pojišťoven. Ty zajišťují veškerou péči, od praktických lékařů, přes odborné ambulance až po laboratoře a často i lékárny.

Praktický lékař má smlouvu vždy pouze s jednou zdravotní pojišťovnou: to znamená, že v případě potřeby vyhledáte lékařskou péči prostřednictvím své zdravotní pojišťovny.

Zdravotnictví je plně digitalizované a o pacientech jsou okamžitě dostupné veškeré informace. To vede k vysoké efektivitě i kvalitě péče o pacienty. Plná digitalizace a centralizace informací navíc velmi urychlila logistiku očkování.

A v neposlední míře je důležité zmínit i rozdíl v mentalitě, který jsme se již pokusili popsat: Místní společnost je připravena se bez větších diskuzí velmi disciplinovaně omezit na relativně dlouhou dobu, pokud to bezpečnost státu vyžaduje.