V roce 2013 Česko registrovalo první případ, kdy dvě muslimky ukončily studium, protože jim škola nedovolila nosit šátek, tzv. hidžáb, z náboženských důvodů. Ředitelka střední zdravotnické školy v Praze ale odmítá, že by pochybila. Zákony totiž povolení nošení šátku neupravují a školy si mohou vytvářet pravidla samy. Tato událost následně rozpoutala vlnu nevole u mnoha politiků, odborníků, ale i široké veřejnosti. Podle lidskoprávních organizací jde o diskriminaci a zásah do osobnostních práv.

Jsou dívky s islámskou vírou v Česku diskriminovány? Máme nároky muslimů podporovat? Které náboženské symboly jsou akceptovatelné a které už jsou problematické? Tyto otázky byly ústředním tématem čtvrtečního pořadu Máte slovo s Michaelou Jílkovou.

Do studia přišel diskutovat Pavel Kováčik – poslanec KSČM, Jaroslav Doubrava, senátor z hnutí Severočeši.cz, dále Václav Janoušek z Institutu mezikulturních studií a Ivan Odilo Štampach, teolog a filozof. Za veřejnost diskutovat přišli Muhamed Abbas – ředitel Muslimské unie v ČR a bývalá muslimka Beatrice Radosa.

Žena za dva páry bot

Senátora Jaroslava Doubravu rozčílily názory zastávající nošení šátku na školách a veřejných institucích. „Odporují školním předpisům, to je, myslím, základní věc,“ uvedl s tím, že šátky na školách prostě nemají co dělat.

Poslanec KSČM Kováčik prohlásil, že „když jsem v nějaké zemi cizí, tak ji přece budu respektovat". „Potom není problém. Mě osobně šátky neurážejí,“ řekl, „nicméně jsem-li na státním úřadě, má to být neutrální území,“ dodal.

Pokud se chceme bavit o porušování lidských práv u nás, je podle Doubravy dobré se ptát na lidská práva islámských států. Ke slovu se na chvíli dostal i ředitel Muslimské unie v Česku Muhamed Abbas. Podle něj například křesťané mají práva, která se v arabských zemích také dodržují. „Ženy se tam prodávají za dva páry bot,“ ozvalo se z publika. To už ale nevydržela exmuslimka Radosa, která se ujala bez vyzvání slova poznámkou: „V Sýrii jsem byla. Islám jí teda dává zabrat.“

A ve své řeči pokračovala dále. „Jestliže ženy konvertují k islámu, tak jsou pro ně normálně otrokyně,“ pokračovala temperamentně ve výkladu. Šátek, tzv. hidžáb, o nějž je spor veden, je podle ní symbolem podřadnosti, kterou takhle ozdobené ženy dávají najevo. „To je v podstatě dresscode, součást kultury, a má něco naznačovat,“ připomněla.

To poté okomentoval Abbas, podle kterého i v České republice ženy nosí pokrývku hlavy. „Já viděl české kroje, moravské kroje,“ vykládal. Podle něj je však chyba v informovanosti občanů a zkresleného vnímání islámu. „Ale sám váš Mohamed vraždil Židy a vedl války. Váš mírumilovný prorok. A vy se podle toho chováte!“ vstoupila mu opět rázně do řeči exmuslimka Radosa, které se prý toto vyznání doslova znechutilo.

Vědec Štampach uvedl, že v liberálních islámských zemích je běžné, že ženy šátky častokrát nenosí. „Třeba v Istanbulu chodí polovina žen oděna západním způsobem,“ uvedl. Nato však z publika reagovala česká muslimka: „Hidžáb je podle mého názoru povinnost, pokud ho žena nenosí, porušuje Boží zákon,“ řekla.

Její kolegyně pak vstoupila do debaty příspěvkem, že ani u nás není rovnoprávnost mezi mužem a ženou, protože ženy mají nižší platy, a rovněž plození dětí zde není jakožto úkol dostatečně považováno. „Tady motorky prodávají nahé ženy,“ volala pobouřeně. Následovala hádka s její bývalou souvěrkyní u pultíku, která vše zakončila rozčíleným zvoláním: „Hodila jste vniveč celou svou kulturu."

Vyostřený duch debaty přijal i senátor Doubrava, který se ovšem ke slovu příliš nedostal. „Jestliže se vám nelíbí zvyklosti a náš způsob žití, odejděte,“ vyzval muslimy za povyku z publika.

Odtamtud se do debaty zapojil i známý bojovník proti islámu Martin Konvička: „Šátek je dvojznačný, je nejen znakem podřízení, ale i nadřazení nad nemuslimské špíny,“ zdůraznil. Jeho nositelky na českých školách se prý na spolužačky budou koukat v podstatě jako na coury. Šéf českých muslimů Abbas jeho vklad nezpochybnil, jen se pousmál, že si to každý interpretuje, jak chce.

Debata o muslimském oděvu pak přinesla i zajímavý příspěvek české muslimky, která byla ve studiu se svou matkou, jež konvertovala k islámu již před více než třiceti lety. „Moje tělo je jako diamant. A ten přece také nenecháte ležet na stole,“ uvedla.

Další spor vyvolala slova Ivana Štampacha. Ten řekl, že oděv člověka přece neomezuje svobodu jiného. „Dneska 500 Němců odjelo bojovat proti Islámskému státu. Nechceme, aby tady někdo za 25 let prodával moji dceru, protože budeme teď tolerantní!“ reagovala temperamentně žena z publika. „Vy hájíte svobodu diktaturou!“ oponoval Štampach, když se k protestům přidala i exmuslimka Radosa. Ta mu následně vmetla, že nynější tolerance je akorát ohřívání si hada na prsou.

K mikrofonu se z publika dostala i další muslimka žijící v Česku. Podle ní je i v arabských zemích multikulturalismus, nikdo nemá problém tam akceptovat křesťany, Židy a dokonce i odhalené ženy. „I v Saúdské Arábii, a to je hodně konzervativní země, mohou žít. Jsou tam pro ně areály,“ řekla mimo jiné a pobouřila tím neznámého muže v publiku. „Takové areály jsme tady měli za druhé světové války,“ reagoval a přidal se k němu další s názorem, že tolerance a multikulturalismus vede v arabských zemích k řezání hlav.

Do temperamentní polemiky se v publiku zapojila například i Jana Volfová, bývalá poslankyně. „Nechci, aby moji dceru prodali jako otrokyni jenom proto, že tady máme teď toleranci a demokracii,“ vzkázala. Nato se jí dostalo vysvětlení, že o žádném prodávání do otroctví nemůže být řeč, protože i korán píše, že kdo prodá jiného do otroctví, neochutná krásu ráje.

Co také zaznělo v pořadu:

„Když jsem neměla šátek, muži mi říkali, že mi to sluší a zvali mě na kávu. A o to já jsem nestála," ujišťovala muslimka v publiku.

„Vytrháváte tady z kontextu jednotliviny," rozčiloval se šéf českých muslimů Muhamed Abbas.

„Žena má v islámu poloviční hodnotu oproti muži. Dokonce  i když svědčí, má její svědectví jen poloviční hodnotu," podělila se o svou zkušenost Beatrice Radosa.

„Naše Ústava i tradice jsou jiné. To musíme všichni respektovat," připomněl poslanec Pavel Kováčik.