Že nás islamizace převálcuje, hrozí džihád a už teď se českým dětem vymývají mozky? Celospolečenské atmosféře strachu se nediví orientalista Bronislav Ostřanský, který se na semináři s názvem Muslimští strašáci věnoval problematice mediálního islámu. Na českém informačním chaosu kolem islámu či muslimů mají podle něj samozřejmě lví podíl nejen média, ale také politici. Ostřanský vytýká už to, že si masově pleteme pojmy. „Když se řekne šaría, vynoří se okamžitě asociace jako kamenování a sekání rukou. Už jen samotný zvuk tohoto slova vyvolává obavy,“ zmínil orientalista. „Když se řekne džihád, u nás to vyvolá velmi jasnou představu. Vlasy se ježí na hlavě. Je to obecný koncept a také vlastní jméno. Znám několik Džihádů,“ konstatoval s tím, že řada různých emotivních vyjádření nevyplývá z věcné stránky, ale z naprostého nepochopení.

Ostřanský: Abstrahuje se, že člověk má národnost, vzdělání, temperament...

V tomto kontextu zmínil i slovo takíja. Už zakořeněný názor praví, že když muslim říká něco pozitivního, co například konvenuje s názory jeho oponentů, jde o takíu, protože muslim může lhát nevěřícímu, pokud z toho získá nějaký prospěch: „To je mylná představa. Platí to s velkými omezeními a jen pro jeden proud islámu,“ vysvětluje Ostřanský. Ve své přednášce pak vyvracel i další, podle něj mylná přesvědčení, a to, že muslim musí šíří své zásady všude, kam přijde. „Pracovně jsem to nazval „šariátský kyborg.“ Abstrahuje se, že ten člověk má národnost, vzdělání, temperament…,“ zmiňuje Ostřanský. Člověk, který přichází z muslimského světa, je u nás charakterizován jediným atributem a to je jeho náboženství. „Panuje jedno základní mylné východisko a to, že vše, co vyplývá z muslimského světa je primárně náboženské, což je naprostý nesmysl,“ konstatoval.

Česká veřejná debata o islámu? Prý nejhorší v Evropě

Problémem také je, že v dnešní obecné otupělosti, bují snaha médií zaujmout a díky tomu se všichni zaměřují na brutální události nebo na emocemi nabité příběhy. „Z muslimských zemí nelze sledovat jiné zprávy než tragické,“ zmínil Ostřanský. Díky tomu se nám pak nedostává kompletní obraz života v těchto regionech. Orientalista v podstatě souhlasí s tím, že debatu či polemiku, kterou tady vedeme, můžeme směle zařadit na poslední místo, pokud bychom chtěli hodnotit úroveň diskuse na toto téma v evropských státech. Sám Ostřanský ale nemá zájem gradovat výčitky, prý k nám téma přišlo tak rychle, že jsme se nestihli připravit. Zatímco dřív šlo pouze o marginální téma, kterému se věnovalo pár zasvěcených, dnes vydavatelé už ví, že pokud se v titulku objeví islám nebo arab, čtenost jde rychle nahoru.

Vládne názor, že k muslimům je potřeba přistupovat obezřetně

Většina lidí má podle Ostřanského jasno v tom, proč je potřeba k muslimům přistupovat obezřetně, případně k nim cítit odpor. Ze zásadních bodů české veřejné debaty o islámu tak znovu upozorňuje na „naprosto bezprecedentní spojení ohromné emocionality s naprosto minimální znalostí.“ Dále také vysvětluje: „Politici, novináři velmi přesně ví, jakým způsobem zasadit islám do konceptu. Jsou to přesahy na multikulturalismus, střety civilizací atd. Pokud se dostaneme ke znalostem konkrétního náboženství, nastává problém,“ zopakoval Ostřanský.

Orientalista napsal Atlas muslimských strašáků

Ve veřejných debatách vadí odborníkovi také „osoby a obsazení.“ V roli toho, kdo háji muslimy, marginalizuje události se často nachází orientalista nebo politolog. Aktivista je pak v pozici toho, kdo hledá zlo a poukazuje na něj. „Když je zveřejněna reportáž o islámu, tak aby došlo k vyvážení, pozvou si k tomu orientalistu. Vždy říkám, zkuste si představit situaci, že projde reportáž s romskou tématikou a pak pozvete romistu, abyste to vyvážili a ještě protiromského aktivistu,“ popsal Ostřanský s tím, že vznikají absurdní situace. Hlas odborníku je podle něj slyšet tak málo proto, že je minoritní a ve veřejné debatě nekonvenuje s názory většiny veřejnosti a politiků. Tématu se věnuje Ostřanský ve své nové knize Atlas muslimských strašáků.