A čím režisér novináře natolik pobouřil? „Vstoupili jste do NATO? Proč, kdo vám to nakukal? Poslali vaše vojáky do Afghánistánu. Svět je nevyvážený, Americe se nikdo nepostaví, proto potřebujeme silné Rusko, silnou Čínu, silný Írán. Obama není řešení, Spojené státy se zničí samy. Je to globální bezpečnostní stát, kontroluje zemi, moře, vesmír, všude a všechny hlídá Velký bratr, i tady v sále každého z vás. A když to někdo odhalí, nemá se kde skrýt, protože všechny země se Ameriky bojí. V 50. letech by se to nestalo, Sovětský svaz by se Státům postavil. Ve Francii vládne prezident, který si říká socialista, ale ani na okamžik by si netroufl se vzepřít,“ prohlásil například Stone podle Spáčilové.

Stone se od svého nového zpracování Alexandra Velikého dostal až ke kritice bývalého amerického prezidenta George Bushe. „Jeho vstup do Iráku byla katastrofa, drancování, znásilňování. Alexandr Veliký nic neničil. Naopak, respektoval tamní kulturu a budoval. Od jeho dob pak dlouho neměli mladí vůdci takovou sílu, až Che Guevara a Fidel Castro, kteří uskutečnili své myšlenky. Ale pozor, Alexandr Veliký nebyl diktátor, to až Napoleon, Hitler a Bush, lidé, kteří poskvrnili svět,“ cituje ho Spáčilová.

Sovětská propaganda byla prý nic ve srovnání s americkou

Pozdvižení v sále podle slavné české filmové kritičky vyvolaly i další výroky: "Clintonovou ani Thatcherovou neobdivuji. Natočil jsem film o malé vietnamské vesničance, jenže Američany Vietnam vůbec nezajímá, nikdy se za něj neomluvili," nebo "Co vy jste kdysi zažívali ze strany sovětského tisku, není vůbec nic proti propagandě, jaká se děje ve Spojených státech."

„Oliver Stone si zkrátka přijel pro cenu za přínos kinematografii vskutku do správné země, naštěstí o čtyřiadvacet let později,“ zhodnotila Spáčilová jeho vystoupení.

Šestašedesátiletý režisér, nositel tří Oscarů, se netají svými levicovými postoji i známostmi. Ve své tvorbě se Stone vyhýbá typickým produktům hollywoodského světa. Píše, režíruje a produkuje velmi populární, ale zároveň také kontroverzní filmy, ve kterých se velmi často dotýká citlivých míst amerického národního cítění, například Narozen 4. července, Četa, Nixon, Vítězové a poražení a další.