V pořadu se mimo jiné hovořilo o reorganizaci policie, kde, jak Pavel Blažek uvedl, pokud se ANO nelíbila, mohlo jí zabránit tak, že by ji učinilo předmětem jednání vlády a iniciovalo ve vládě zastavení reformy ministerstvem vnitra. „Vláda je k tomu oprávněna z ústavy jako vrcholný orgán výkonné moci, kam spadá rezort vnitra, včetně policie, a také podle zákona o ministerstvech z roku 1969, který stanoví, že ministerstva se musí řídit usneseními vlády,“ zmínil Koudelka.

Následně si všímá i toho, že Blažek uvedl příklad, kdy demokratičtí ministři prosadili v únoru 1948 usnesení vlády, že se ministru vnitra zakazuje pokračování v personálních změnách ve Sboru národní bezpečnosti a ukládá navrácení odvolaných nekomunistických velitelů do funkcí. „V Gottwaldově vládě měly nekomunistické strany většinu a prosadily toto usnesení. Ministr vnitra komunista Václav Nosek je odmítl splnit, a proto 20. 2. 1948 podali nekomunističtí ministři demisi. Vzešla z toho krize a politický převrat. Nicméně nekomunističtí ministři ukázali, že jsou ochotni kvůli policejní reformě riskovat vládní křesla,“ podotkl Koudelka. A dodal, že ministr Pelikán riskovat vládní křeslo nechce. 

Původní text ZDE.

„Trapně odůvodňoval postoj ANO tím, že na jednání Bezpečnostní rady premiér Sobotka neslyšel námitky ANO, a tedy ANO ani nic nepředložilo na vládě. Na vtipnou repliku, že měli poslat pana premiéra k ušnímu, se nezmohl na slovo,“ všímá si Koudelka.

Za reformu podle něj nese vláda kolektivní odpovědnost vůči Poslanecké sněmovně. „ANO mediálně reformu kritizovalo, ale neučinilo nic, aby jí skrze usnesení vlády zabránilo. Ministru Pelikánovi a jiným ministrům za ANO reforma nestála za to, aby s jejím zastavením spojili demisi na členství ve vládě. Sedí v Sobotkově vládě, kterou někdy slovně kritizují, ale jinak se jim tam líbí,“ uzavřel Koudelka.