„Český politik Jedlička chce vybudovat libertariánskou utopii. Liberland o rozloze sedm kilometrů čtverečních by prý mohl mít okolo 35 000 obyvatel. V Liberlandu bude dle jeho prezidenta a zakladatele Jedličky fungovat menší parlament, ale o většině záležitostí budou voliči rozhodovat skrze referenda v rámci přímé demokracie. Zde je patrná inspirace Švýcarskem a v případě elektronického způsobu volby zase Estonskem. Liberland se obejde bez tradičního daňového systému a lidé sami budou rozhodovat, co od států chtějí a kolik za to budou platit. Jedlička je přesvědčen, že klasické služby státu mohou být zajišťovány dobrovolníky,“ píše ruský publicista a spisovatel Beršidskij, který žije v berlínském exilu. Beršidskij je autorem tří novel a jeho příspěvky se pravidelně objevují v agentuře Bloomberg či denících Financial Times a Wall Street Journal. 

více informací o libertarianismu najdete ZDE

„Jestli se vám některé věci zdají nedomyšlené, tak máte pravdu. Jedlička začal o detailech přemýšlet až poté, co se Liberland setkal s takovým zájmem po celém světě. Liberland založil jen před několika málo dny a jeho facebooková stránka má již přes 100 000 příznivců. Jedlička poskytl rozhovor Fox News a mnoha evropským médiím. Čeští a srbští novináři cestovali přímo do Liberlandu a lidé již slíbili, že zajistí internetové služby, a dokonce i banku. Jedlička žertuje, že on a jeho lidé jsou asi nejzahlcenějším imigračním úřadem na světě. Stovky tisíc žádostí vyřizuje jen v sedmi lidech,“ pokračuje Beršidskij.

celý text v angličtině máte k dispozici ZDE

Podle Beršidského je očividné, že je po experimentálním státě, kde by mohly být v praxi uplatněny libertariánské ideje, silná poptávka. Zmiňuje přitom antiutopistický román zakladatelky objektivismu Ayn Randové a hlavní postavu jejího románu Atlasova vzpoura Johna Galta a jeho komunitu Gulch. „Ovšem uvést do praxe zcela nový systém v zemi nikoho není to samé jako na území, které řídí standardní vláda. Dokonce i obyvatelé svobodomyslné dánské komunity Christiania platí daně v Dánsku. Na rozdíl od našich dávných předků si nemůžeme vyzkoušet, jak bychom si vládli sami, kdybychom k tomu dostali šanci. Bohužel, Jedličkova snaha bude asi odsouzena k neúspěchu,“ soudí Beršidskij.

Ruský publicista považuje za nepravděpodobné, že by Srbsko a Chorvatsko dovolily, aby na jejich hranicích vyrostl samostatný stát. „Vztyčit vlajku nestačí k tomu, aby mohl člověk dané území prohlásit za své. A možná si Jedlička svůj vlastní stát ani nezaslouží. Přípravy k jeho vybudování jsou totiž až příliš chaotické,“ konstatuje Beršidskij s tím, že jistá forma obvyklého vládnutí je nutná k tomu, aby podobné pokusy mohly úspěšně fungovat. „Stávající státy by např. mohly svá sporná území dobrovolně předat OSN, která by zvážila žádosti skupin zájemců. Ti by pracovali na rozvojovém plánu a své projekty by zveřejňovali na internetu, kde by mohli získávat finance od dobrovolníků. Úkolem komise OSN by bylo vyřazovat extremistické, náboženské a firemní projekty,“ navrhuje Beršidskij.

„Tato území by potom mohla být podobným nadšencům poskytována na deset až dvacet let. Pokud by se jim za tu dobu podařilo rozjet životaschopný projekt s fungující ekonomikou i vládním systémem, měli by nárok, aby jejich mikrostát uznal okolní svět. V opačném případě by zase dostala šanci jiná skupina novodobých kolonizátorů. Inovace probíhají v mnoha oblastech lidského bádání, tak proč ne v oblasti budování státu? Jedlička či jeho předchůdce Heaton, který si zřídil o pár měsíců dříve své království na poušti mezi Súdánem a Egyptem, sice nemusí působit naprosto přesvědčivě, ale to samé se přece týká mnoha standardních prezidentů a králů současnosti. A ti nakonec mohou své experimenty z nějakého důvodu také realizovat,“ uzavírá Beršidskij.