Daniel Herman, kandidát lidovců na ministra kultury, je přesvědčen, že ohledně církevních restitucí není třeba cokoliv měnit. Pokud by se přece jen další dvě koaliční strany pokusily překonat odpor především katolíků, KDU-ČSL by tomu podle Jaroslava Kojzara chtěla ze všech sil zabránit, zaštiťujíce se heslem, co bylo ukradeno, mělo by být vráceno. Komentátor ale přemítá, zda to, co bylo údajně ukradeno, vlastně někdy církvím patřilo. Podle něj to měly pouze propůjčeno.

Zároveň se autor textu vymezuje vůči nařčení, že komunisté se sakrálním majetkem zacházeli špatně. Připouští, že nebyly peníze na všechno, hlavní stavby a chrámy prý ale byly sledovány a opravovány. V situaci, kdy podle Kojzara nejsou peníze na bydlení, není práce pro všechny a za vzdělání se musí platit, stejně jako za zdravotnictví, má církev, už tak prý mající nemálo prostředků, získat další finance, ačkoli do potřeb obyčejného člověka prý zasahuje jen omezeně.

Herman prý chyběl ve škole, nebo prostě lže

Kojzar ve své kritice pokračuje. „Pan expáter, nebo tajný páter Herman nám dále sdělil cosi o komunistickém puči 25. února 1948. Od něho se prý všechno odvíjí. Nikoli tedy od schválené (před oním 'pučem') druhé fáze pozemkové reformy, jež byla dokončením reformy spojené se jménem T. G. Masaryka. A onen 'puč'?

Nechce se mi neustále opakovat argumenty svědčící o lživosti této interpretace, ani upozorňovat na televizní vystoupení Pavla Tigrida krátce po listopadu 1989, kdy slovo 'puč' vymazal. Prelát, pardon exprelát, Herman se zřejmě málo věnuje historii a v době vystoupení Tigrida nebyl zřejmě ve škole, omlouvám se - u obrazovky, nebo prostě lže. Vyberte si," píše autor textu.

Na úplný konec připojuje komentátor doporučení, aby Herman nahlédl do slovníku a přečetl si, co je to vlastně puč. Podle Kojzara „záměrné spiknutí, či pokus o svržení vlády". „Neměl by se pan Herman, budoucí ministr kultury (chudák ta kultura!), aspoň někdy podívat do slovníku, nebo umí číst jen církevní texty?" ptá se závěrem jízlivě Kojzar.